Translation:

Translation:

Ponor na pomezí Rudické a Habrůvecké plošiny a též dvou světů, na velmi strategickém místě, které tektonicky i morfologicky nasvědčuje, že dole by mohla být významná jeskyně. V okolí závrtový cedník "Djrafka". Stará legenda o velké neznámé jeskyni, která někde zde měla být objevena na počátku 20. století. "Nikdo však neví, kde Děravka je." Toto místo bylo vytypováno ke speleologickému průzkumu poustevníkem Markem dne 3. května 2005. "Terra incognita na speleologické mapě Moravského krasu. Hloubkový potenciál až 150 m hluboké propasti, 2.-3. nejhlubší v ČR. Délka neznámého odtokového systému řádově v kilometrech. Dole může být všechno o čem sní duše jeskyňáře, především hodně hluboký jeskynní systém a hodně členitý. Těch speleologických vlivů je totiž v oblasti více. "Je Děravka přítok do již hotového bludiště pod Rudicko - Habrůveckou plošinou, v jehož existenci se opírala víra generací badatelů?" Jeskyně "Poustevníkova Děravka" zde objevena Markem Poustevníkem - Šenkyříkem dne 20. února 2007. V dalším průzkumu pokračoval tým Společnosti přátel Speleologický průzkum poustevník Marek. "Je to dole. Je to tam!" Děravka - velké dílo trpělivosti a naděje. Dílo vesmírné Lásky, moudrosti a veliké Milosti. MAHÁPRABHUJIHO STUDNA. Výzkum zahájen dne 28. listopadu 2006. Jedná se o hloubení průzkumné sondy vertikálním směrem v místě ucpaného inundačního ponoru. První prostora (Meditační kout) se skalním stropem již v hloubce -5m.

Ve jménu svatého Františka z Assisi začínáme psát tento web o mé Děravce.
Harmonie na Děravce (2008).

Děravka 2009	Děravka 2009	Děravka 2009
Cesta do Křtin 2009	Děravka 2009	Děravka 2009
Děravka 2009	Děravka 2009	Děravka 2009
Děravka 2009	Kostelík 2009	Děravka 2010
Děravka 2010	Děravka 2010	Děravka 2010

Marek Poustevník - objevitel Děravky. Foto: Zbyšek Macháček, 9.6.2007.

Naše Silná trojka na Děravce: Arnošt Hloušek, poustevník Marek Gyaneshwarpuri a Milan Hnízdo.
Okamžiky na poustevně Děravce, které voněly mírem a pokojem (2009).
Mahéšvaránandova posvátná lípa
na Děravce v Moravském krasu.

Zasadil poustevník Gyaneshwarpuri roku 2007.

Lípa byla přinesena od zdi Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách.

FOTOARCHIV Poustevník Gyaneshwarpuri jako jeskyňář u čerstvě zasazené Lípy. Foto: Zbyšek Macháček, 9.6.2007.

ZO ČSS 6-31 Speleologický průzkum poustevník Marek vydává ACTA SPELEOHISTORICA 7/2006 HABRŮVECKÁ PLOŠINA Úvod do neznámého speleologického problému střední části Moravského krasu. Marek Poustevník – Šenkyřík Prolog Dne 15.11.2004 jsem učinil na Správě CHKO Moravský kras v Blansku, RNDr. Leoši Štefkovi, prohlášení o zahájení svého poustevnického života na území Moravského krasu (ŠENKYŘÍK 2005a). Tím jsem řádně navázal na prastarou tradici poustevnictví (KAZANTZAKIS) v jeskyních Moravského krasu (KOŠŤÁL 2001). Jako místo svého působení jsem si zvolil ono svaté „Vallis Baptismi alias Kyriteinensis“, Údolí Křtu, neboli Křtinské (VIGSIUS 1663, ŠENKYŘÍK 1991), jehož dávné sacrum jsem se rozhodl obnovit. Dne 1.ledna 2005 jsme s nejbližšími přáteli ustanovili u Sovího komína na plošině Skalka, v jižní části Moravského krasu, pod názvem SPELEOLOGICKÝ PRŮZKUM POUSTEVNÍK MAREK, novou základní organizaci České speleologické společnosti. Nová speleologická skupina se vyznačuje duchovním a etickým založením, a proto byl její vznik přirozeným a nutným vyvrcholením rozluky s negativitou Duality. Vznik ZO ČSS 6-31 SPPM není příchodem nového (neznámého) speleologického subjektu do Moravského krasu, nýbrž navázáním na dlouhou šňůru speleologických průzkumů počínající již někdy v r. 1982 v jeskyních Hádeckého údolí. Marek Šenkyřík již v roce 1989 založil Novodvorskou skupinu Speleologického klubu Brno a v roce 1991 ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno (ŠENKYŘÍK, M.P., 2005b). I v letech 1996-2003, kdy jsem žil v meditačním ústraní horských pousteven v Rumunsku, Krkonoších, indickém Himaláji a Slovenský ráji, jsem měl jako jeskynní poustevník ke speleologii fyzicky mnohem blíž, než drtivá většina členů České speleologické společnosti. Jako své Studijní území si nově vzniklá speleologická skupina vybrala Habrůveckou plošinu Z a J od obce Habrůvka, v těsném sousedství Křtinského údolí, ve střední části Moravského krasu, tedy do té doby speleologicky opomíjené krasové teritorium, jehož speleologická problematika nebyla známa, a o jehož řádný průzkum nikdo nejevil aktivní zájem. Jak bylo zjištěno, nalézají se zde desítky závrtů, které zůstaly ve speleologii v podstatě neznámými. Na Habrůvecké plošině se dosud odehrály pouhé 2 pokusné speleologické výkopy a to již v letech 1947-1951, tedy před více než padesáti lety. (BURKHARDT – ZEDNÍČEK 1951-1955, s. 65, HLOUŠEK, Arnošt, osobní svědectví 2005). Dne 17.4.2005 se proto na Habrůvecké plošině slavnostně sešli členové našeho speleoklubu ZO 6-31: Marek P. Šenkyřík, P.Václav Groh OM, Miloš P. Muzikář, Lubomír J. Sléha, Petr Špaček a Patrick Bárta a pod památným Habrůveckým smrkem jsme postavili lesní oltářík, zasvěcený sv. Františkovi z Pauly – poustevníkovi. Tímto slavnostním aktem jsme iniciačně zahájili naše speleologické působení v oblasti Habrůvecké plošiny a ve střední části Moravského krasu. O tomto našem bádacím záměru byla formou oficiálního dopisu vyrozuměna sousedská speleologická skupina ZO ČSS 6-05 Křtinské údolí. Dne 15.4.2005 projednalo vznik nové speleologické organizace předsednictvo České speleologické společnosti na svém zasedání v Rudici a ke vzniku skupiny se vyjádřilo kladně. Dne 28.5.2005, při rokování zástupců základních organizací ČSS o zájmových vztazích v Moravském krasu, předseda ZO ČSS 6-05 Křtinské údolí Miroslav Kubeš, vyslovil jménem své skupiny souhlas s naším speleologickým působením na Habrůvecké plošině. Ve dnech 2.června až 2.července 2005 proběhlo v České speleologické společnosti - v souladu se Stanovami ČSS - korenspondenční hlasování o přijetí nové ZO do struktury ČSS. Dne 4.7.2005 mne pan Zdenek Motyčka, předseda České speleologické společnosti, telefonicky informoval, že základní organizace ČSS rozhodly o přijetí naší ZO 6-31 do České speleologické společnosti. Celý proces ustanovování nové ZO ČSS 6-31 Speleologický průzkum poustevník Marek, tedy trval (od okamžiku početí skupiny u Sovího komína dne 1.1.2005, až po schválení předsednictvem ČSS), 7 měsíců. Poustevník na návštěvě v Brně - Náměstí svobody (2010). OBSAH Pozdrav autora Prolog Historie habrůvecké speleologie Habrůvecká plošina – úvod do neznámého speleologického problému Speleologické problematiky Habrůvecké plošiny 1. Speleologický problém Habrůveckého podzemního potoka Ponorný Habrůvecký potok HP-1 Překrásný závrt UFO–závrt Ztraty na Habrůveckém potoce HP-2 Habrůvecký ponor HP-3 Zavezený propad na Kubešově louce HP-4 Závrt u Habrůveckých smrků Závrt nad oltářem, závrty HP-5, HP-6 HP-20 Jezevčí závrt na Močové Ponory v Úzkém Příhonu 2. Speleologický problém Slanisk Ponorný potůček na Slaniskách HP-11 Slepý žlíbek na Slaniskách HP-10 Ponor na Slaniskách HP-12 Burkhardtův závrtek HP-38 Smetištní závrt HP-35 Závrt u leknínového jezírka HP-31 HP-36 Závrt pod Tyršovým sadem HP- 37 Závrt u babického stezky 3. Speleologický problém Děravky HP-28 Ventarola na Děravce HP-33 Ponor na Chvalkově HP-27 Závrt na Chvalkově HP 29, HP-30, HP-40, HP-41 Závrtová skupinka sv. Antoníčka HP-25, HP-26, HP-42, HP-53 Závrty v Košově žlíbku HP-43 Závrt u kamenné lávky HP-47, HP-48 Závrty na Dřínové HP-49, HP-51, HP-52, HP-50 Závrty v Průbě 4. Speleologický problém Klostermannovy studánky Ponorný potůček Klostermannovy studánky HP-45 Recentní ponor Klostermannovy studánky HP-44, Slepý žlíbek Klostermannovy studánky, jeskyně č. 1419 HP-22 Závrt u Klostermannovy studánky, jeskyně č. 1418 HP-21, HP-16, HP-19, HP-9, HP-7, HP-46 Jihozápadní závrtová linie Závěr Poděkování Literatura k tématu Prožil jsem na Děravce několik zim (2010). Historie habrůvecké speleologie Počátky historie habrůvecké speleologie jsou nerozlučně spjaty s trojicí kamarádů z vesnice Habrůvka: Arnoštem Hlouškem, Emanuelem Jaškem a Milanem Hudcem. Bylo jim okolo 16 let, když začali po skončení II. světové války, své průzkumy v širší okolí své dědiny. Žádná díra v zemi neunikla jejich pozornosti. S nožem mezi zuby vnikali do jezevčích děr, se svíčkou v ruce vstupovali do jeskyní, na řetízku se spouštěli do propastí… Díky přímluvě Rudolfa Burkhardta se tehdejší mladíci Hloušek, Jašek a Hudec stali již v r. 1947 řádnými členy brněnského Speleoklubu, a vzápětí je Burkhardt vnáší do literatury pod jménem „habrůvecká skupina Speleologického klubu Brno“, což bylo v 50. letech synonymum kvalitní objevné speleologie. Již v roce 1948 můžeme spatřit jména Arnošta Hlouška, a jeho druhů z Habrůvky, uvedena v 1. zveřejněném soupise členů Českého speleologického klubu pro zemi Moravskoslezskou v Brně (historický název brněnského Speleoklubu) v časopise Československý kras (VÝBOR SK 1949, s. 96 a 97), kde se o nich píše s respektem jako o agilních členech habrůveckých (VÝBOR SK 1949, s. 88). Trojici jeskyňářů z Habrůvky přitahoval zejména speleologický magnet Křtinského údolí, kde se zajímali zvláště o jeho pravý, habrůvecký břeh. Jména Hloušek Jašek a Hudec byla díky Burkhardtově peru ve své době ve speleologii významným pojmem, a objevovala se při řadě důležitých – dnes již takřka legendárních - průzkumů (BURKHARDT – ZEDNÍČEK, 1951-1955). Pan Arnošt Hloušek dnes vzpomíná, jak svá speleologická bádání začínali v  r. 1945 v čerstvě objevené jeskyni Jestřábce, kterou zkoumali souběžně s kolektivem Burkhardtovým. Následovaly průzkumy v jeskyni Vinckově, pod níž ve svahu objevil 4.7. 1948 Arnošt Hloušek svoji „Arnoštku“. Následně habrůvečtí členové brněnského Speleoklubu upřeli svoji pozornost i na protilehlý babický břeh Křtinského údolí, kde v r. 1949 kopali v jeskyni Jurové a zejména v památném jeskynním bludišti Výpustek. Zde se v r. 1949 houževnatě pustili do zmáhání závalu legendární Babické chodby, kterou v r. 1950 pronikli do zakletých prostor tzv. „Salmova“ (?) Výpustku (Polákova galerie) (BURKHARDT - ZEDNÍČEK, 1951-1955, s. 42-44). Následně je pářící mrazová ventarola přivedla vysoko do svahu Údolí pod Habrůvku, kde úspěšnou otvírkou Závrtu na Lazech (VÝBOR SK, 1954, s. 79), učinili v r. 1954 zcela mimořádný objev „Jašek – Hlouškova dómu“. R. Burkhardt právem vyzdvihl skutečnost, že tento neobyčejně důležitý objev učinili prakticky pouzí 2 badatelé (Hloušek a Jašek) (BURKHARDT 1959a, s.7) a to krajně odvážným způsobem (BURKHARDT–ZEDNÍČEK, 1951-1955, s.114-115), a navzdory naprostému nedostatku technických pomůcek (BURKHARDT 1959a, s.7). Takoví byli badatelé z Habrůvky: nadšení, houževnatí, a odvážní… Křtinské údolí dobře uspokojovala jejich touhu po objevech, a proto samotná Habrůvecká plošina zůstávala spíše na okraji jejich zájmu. V dávné minulosti zde provedli pouze dva menší pokusné výkopy, a to v  letech 1947 – 1948 v Ponoru na Slaniskách a v letech 1950 - 1951 v Závrtu u babické stezky. Krom toho se na pomezí Rudické plošiny podíleli v roce 1959 na otvírce Závrtu u Klostermannovy studánky. Stěží se dnes najde ve Křtinském údolí jeskyně, kterou by habrůvečtí „kluci“ neprolezli a nezkoumali. Je jen velká škoda, že mnoho z těchto dávných průzkumů nebylo nikdy zaznamenáno v literatuře, např. v jeskyňce Pod Rozsypankou, ve Šneku a jinde. Z trojice starých kamarádů z Habrůvky dodnes jeskyňaří již jen pan Arnošt Hloušek, který je v r. 2006 nejstarším žijícím veteránem křtinské speleologie (ANTONÍNOVÁ 2004), i otcem zakladatelem speleologie habrůvecké. Ve svém požehnaném věku 77 let je stále vitálním člověkem a aktivním speleologem, který dosud vykopává své speleologické sny v jeskyni Javorce, v závrtu na Lazech, v Babické chodbě Výpustku aj.... Dnes je pan Arnošt Hloušek členem ZO ČSS 6-05 Křtinské údolí a nejbližším spolupracovníkem ZO 6-31 při výzkumu na Habrůvecké plošině. Pan Arnošt Hloušek z Habrůvky je skromným člověkem, a proto si nikdo málem ani nevšiml, že v  roce 2005 v tichosti oslavil již své „diamantové“ jubileum 60 let aktivního speleologického bádání (1945-2005). Proto je pan Arnošt Hloušek (*1929) z Habrůvky navržen za čestného člena České speleologické společnosti. (ŠENKYŘÍK 2005c). Habrůvecká plošina – úvod do speleologického problému V dubnu 2005 zahájila ZO 6-31 České speleologické společnosti detailní a systematickou speleologickou rekognoskaci Habrůvecké plošiny ve střední části Moravského krasu. Tím jsem s odstupem 12 let navázal na povrchový speleologický průzkum, který jsem v této oblasti prováděl v roce 1993 (ŠENKYŘÍK 2004). Od dubna 2005 jsem vykonal napříč Habrůveckou plošinou velké množství rekognoskačních pochůzek, jejichž úkolem je základní (empatické) seznámení s neznámou speleologickou problematikou této donedávna zapomenuté krasové plošiny a současně i vytipování nejvhodnějších lokalit k praktickému speleologickému průzkumu. Zahájil jsem též sestavování kvalitní Karsologické mapy závrtů a ponorných míst této nesmírně málo známé části Moravského krasu. Souřadnice objevených závrtů zaměřuji s přesností 5 - 9 m pomocí satelitního systému GPS (Geko 101) a následně závrty zakresluji do Základní mapy ČR v měřítku 1:10 000. Průvodcem při těchto osamělých pochůzkách mi bývá i zdejší zkušený habrůvecký speleolog, pan Arnošt Hloušek, který je ve svém věku 77 let stále vitálním aktivním speleologem, a výborným znalcem a pamětníkem zdejší krajiny, a proto velmi významně přispívá ke zkvalitnění této práce. ZO ČSS 6-01 mi poskytla speleologickou mapu jeskynního systému Býčí skály (HYPR, D. 2005), kterou jsem s pomocí profesionálního počítačového grafika Dana Zůdy (FaxCopy Brno) přesně zmenšil do měřítka 1:10 000 a pomocí GPS umístil do své Karsologické mapy Habrůvecké plošiny. Tím vynikla důležitá informace o koridoru podzemního průchodu jeskynního systému ve vztahu k povrchu plošiny, a tím i západní mez mých současných rekognoskačních pochůzek. K dnešnímu dni (22.4.2006) jsem na Habrůvecké plošině vyhledal a zaevidoval již více než padesát závrtů, z toho 1 významný ponor, 2 sekundární ponory a nejméně 5 občasných sekundárních ponorů. Průzkumem Závrtu u Habrůveckých smrků pak byla v roce 2005 navíc již objevena i 1. jeskyně Habrůvecké plošiny. Rekognoskační a dokumentační práce v terénu Habrůvecké plošiny však stále ještě nejsou u svého konce a při každé další terénní průzkumné pochůzce zaznamenávám stále další speleologické objekty. Jako badatel, který na Habrůveckou plošinu přichází z plošiny Skalka, kde jsem rovněž dokumentoval krasovou krajinu s výraznou historickou antropogenní modelací povrchu (ŠENKYŘÍK, 2005b), jsem speleologem, který je pro dokumentační práce na Habrůvecké plošině dobře disponovaný rozlišovací schopností. Zde zveřejněný soupis závrtů a ponorných míst Habrůvecké plošiny je tedy směrodatným dokumentem zcela použitelným v praktické speleologii, i při ekologické ochraně území. Na základě zvláštního přání Správy CHKO Moravský kras však nebudou u evidovaných lokalit (tzn. u jeskynních vchodů, závrtů, a ponorů), z důvodu jejich ochrany publikovány souřadnice GPS. Pro snadné rozlišení lokalit v terénu proto každému z objevených závrtů přiřazuji evidenční číslo s iniciály písmen HP (Habrůvecká plošina) a následně závrty označuji přímo v  terénu (pomocí razníků o velikosti 3 mm) na fixně stabilizovaných měřičských bodech. Tyto mé nezištné geodetické práce materiálně sponzoruje firma GP s.r.o. Brno. Habrůvecká plošina je především kraj závrtový. Drtivá většina závrtů Habrůvecké plošiny je ve speleologii v podstatě neznámá, a samotná speleologická problematika plošiny zůstala speleologům spíše utajena. Zmínky v literatuře o krasových jevech Habrůvecké plošiny jsou velmi skoupé, a nacházíme je v malém množství roztroušeny v podstatě u jediného autora, Rudolfa Burkhardta, v padesát let starých zažloutlých článcích s obtížnou dostupností. Je velká škoda, že R. Burkhardt, speleolog význačně činný především v sousedním Křtinském údolí, věnoval ve své „speleologické bibli“ „Údolí Křtinského potoka v Moravském krasu a jeho jeskyně“ (o rozsahu 115 stran), závrtům a ponorům v okolí Habrůvky jen vcelku nepatrný text v souhrnném rozsahu asi 1 stránky (BURKHARDT- ZEDNÍČEK 1951-1955, s. 64-66, 68). Druhým základním studijním literárním pramenem o závrtech v S části Habrůvecké plošiny, se ukázal být málo známý, ale důležitý Burkhardtův článek: „Rudická plošina – nové východiště objevů jeskyní Jedovnického potoka“, který zapadl v mimořádně obtížně sehnatelném čísle 1/1959 Vlastivědných zpráv z Adamova a okolí. Těchto několik literárních odkazů, pocházejících z období před 50 lety, má přes svoji stručnost, pro nás nyní velkou vypovídací a historickou hodnotu a stávají se pro mne dnes základem a východištěm pro mou vlastní práci. Rudicko – Habrůvecká plošina, tedy vysoký rozlehlý zalesněný prostor mezi obcemi Rudice, Habrůvka a Josefov ve střední části Moravského krasu, jistě kdysi musela přitahovat pozornost jeskynních badatelů, kteří zde museli tušit jeden z možných klíčů do neznámých jeskynních systémů na Jedovnickém podzemním potoce. Téměř nic se dnes např. neví o aktivitách prvorepublikových jeskyňářů německé Jeskynní sekce „Vereinufűr Hőhlenforschung“ (V.D.T.), po nichž zůstala zachována podivuhodná Feitlova virgulová mapa, neskutečného jeskynního bludiště pod Rudicko – Habrůveckou plošinou a Harbechami… Dávno je již zapomenut tehdejší názor jeskyňářů, že Rudické propadání je pouhým geologicky mladším přítokem, do již hotového jeskynního bludiště přicházejícího pod Rudickou plošinu až ze Suchého žlebu, které počínalo Rytířskou jeskyní a končilo výtokem „PaleoPunkvy“ v Býčí skále. Při studiu tehdejší speleologické literatury lze zřetelně cítit ducha oné doby, která žila v napjatém očekávání objevu tohoto rozsáhlého labyrintu s gigantickými dómy, až 200 m hlubokými propastmi, nalézajícího se nejméně ve dvou patrech nad sebou. Tehdejší badatelé jistě proto zvažovali i možnost vstupu do tohoto vysněného jeskynního bludiště „cestou zhora“, tzn. skrze závrty na náhorní plošině. Jak dnes víme ze speleologické historie, došlo nakonec k rozhodujícím objevům přirozenější „cestou zdola“, tzn. skrze ponor a vývěr jeskynního systému, tedy přímo podzemním řečištěm Jedovnického potoka, ze směrů od Rudického propadání, a Býčí skály. Byl to nesporně veliký úspěch… ale já mám přesto pocit, že tehdejší objevitelé - přes mimořádnost svých objevů - museli být reálnou situací v podzemí Rudicko – Habrůvecké plošiny spíše zklamáni. Jeskynní systém je sice tunelovitého charakteru a veliké délky, ale na druhé straně je jeho průběh poměrně monotónní a fádní. Na Jedovnickém podzemním potoce byla sice objevena 2. nejdelší jeskynní soustava České republiky, v níž bylo zmapováno okolo 12 km chodeb, nejedná se však o žádný podzemní labyrint, v jehož existenci se opírala víra generací jeskyňářů…. V roce 2005, kdy do této oblasti přišla naše ZO 6-31, byla (Rudicko) Habrůvecká plošina speleologicky opuštěným prostorem. Speleologická činnost se zde nadále odehrává pouze vchody Rudického propadání a Býčí skály. V jeskynním systému Rudického propadání jsou pak řešeny především „přítoky zprava“, tzn. přítokové komunikace z Lažáneckého žlebu, kde se pracuje ve Staré řece (ŠEBELA 2005) na připojení koloračně navázané Svážné studny (OTAVA – KAHLE 2003, ŠIMÍČEK – OTAVA 2004, DVOŘÁK – KOS – OTAVA – ŠIMÍČEK, 2005). V Býčí skále se pracuje především ve vstupní partii jeskynního systému (Stará Býčí skála), kde jeskyňáří proudnicemi vymývají zasedimentované chodby a připojují fragmenty jinak těžce dostupných součástí systému (v r. 2005 tak byla pomocí „hydrotěžby“ připojena Májová jeskyně). Svým tunelem však jeskyňáři hlouběji do masivu plošiny příliš často nechodí, jednak proto, že je to prý „daleko“ (ústní sdělení 2005) a tady snad proto, že v Býčí skále straší (viz. četné zprávy samotných speleologů na www.byciskala.cz). Odtud pochází druhý pamětník, který by zřejmě měl co říct o krajině Habrůvecké plošiny blíž k Býčí skále, ing. Aleš Pekárek, aktivní speleolog s dnes již 23 letou bádací historií, speleopotápěč, romantik z Býčí skály, člen ZO 6-01. Habrůvecká plošina pod ochranou poustevníka (2008). Speleologické problematiky Habrůvecké plošiny Z hlediska praktické speleologie Habrůveckou plošinu pracovně dělíme do pěti studijních problematik: 1. Problém podzemního odtoku Habrůveckého potoka. 2. Problém podzemních odtoků ze Slanisk. 3. Problém podzemních odtoků z Děravky. 4. Problém podzemního odtoku Klostermannovy studánky. 5. Problém závrtů na Komárce ve vztahu k závrtové řadě Tří kotlů. ZO ČSS 6-31 Speleologický průzkum poustevník Marek zahájila v roce 2005 aktivní práce na speleologickém řešení těchto problematik: 1. Problém podzemního odtoku Habrůveckého potoka 1.1. otvírkou speleologického pracoviště: Závrt u Habrůveckých smrků 1.2. konzervací speleologického pracoviště: Habrůvecký ponor 3. Problém podzemního odtoku z Děravky. 3.1. otvírkou speleologického pracoviště: Ventarola na Děravce. Hlavním speleologickým problémem Habrůvecké plošiny přitom je podzemní odtok Habrůveckého potoka z Habrůveckého ponoru do Křtinského údolí (objevný potenciál: více než 2 km dlouhá neznámá jeskyně o denivelaci -120 m), a proto na řešení této problematiky bude ZO 6-31 klást do budoucna hlavní důraz. Oblast Slanisk ZO 6-31 pojímá především dokumentačně. Problém Děravky budeme aktivně řešit ze zajímavých speleohistorických důvodů (viz. dále). Problému Klostermannovy studánky se z časových důvodů zatím vyhýbáme. V roce 2006 však provedeme do této lokality revizní a dokumentační vstup. V oblasti Komárky nyní (jaro 2006) probíhá naše prvotní povrchová rekognoskace. Při řešení zmíněných problematik Habrůvecké plošiny ZO 6-31 nevylučuje spolupráci se spřízněnými ZO ČSS. Samostatnou stránkou speleologického průzkumu na Habrůvecké plošině je montanistika. Ve studovaném revíru Habrůvecké plošiny se nacházejí historické důlní míry Elise, Bruno, Adam a Julie. ZO ČSS 6-31 SPPM bude pozůstatky důlních děl rovněž vyhledávat, studovat a dokumentovat. ZO ČSS 6-31 SPPM tedy pojímá své speleologické působení na Habrůvecké plošině komplexně. HABRŮVECKÁ PLOŠINA speleologické problémy studijního území 1. Speleologický problém Habrůveckého potoka Ponorný Habrůvecký potok Pod SZ okrajem obce Habrůvka nacházíme velmi malebné, široce rozevřené údolíčko, s kvetoucí loukou. Z horizontu levého břehu do údolíčka vzhlíží několik vesnických domků, které dodávají údolí náladu Alšových obrázků (zejména za nocí, když se okna domů žlutě rozsvítí). Z habrůveckého náměstíčka údolíčkem bystřinně stéká drobný potůček, který v těchto místech překračuje geologickou hranici kulm/dévon, a vstupuje na vápence Moravského krasu. Na plochém dně kvetoucího lučního údolí, Habrůvecký potok vyrovnává svůj spád, a dochází zde k jeho ponorům do podzemí. (BURKHARDT – ZEDNÍČEK 1951-1955, str, 65). HP-1 Překrásný závrt Levý břeh ponorného Habrůveckého potoka lemuje morfologicky nápadná, asi 5 m vysoká akumulační terasa, na  níž pozornost speleologa ihned upoutá poměrně mohutný, typický mísovitý závrt, o průměru 19 m a hloubce 3 - 5 m. Závrt, který je jako vystřižený ze speleologické učebnice, je pro svou nápadnou polohu poprvé zmiňován v literatuře již v letech 1951-1955 Burkhardtem v jeho základním speleologickém spise „Údolí Křtinského potoka v Moravském krasu a jeho jeskyně“ (BURKHARDT – ZEDNÍČEK 1951-1955, s. 65). Dle svědectví starého habrůveckého speleologa pana Arnošta Hlouška, dno závrtu na S straně v minulosti samovolně sesedlo, speleologický průzkum závrtu však nebyl dosud proveden (HLOUŠEK, Arnošt., 1995, 2005, osobní sdělení). V r. 2004 jsem pro tento bezejmenný závrt použil v literatuře označení „Překrásný (mísovitý) závrt“ (ŠENKYŘÍK 2004) a v r. 2005 se Překrásný závrt symbolicky stal mou první zaevidovanou speleologickou lokalitou Habrůvecké plošiny HP-1. UFO-závrt Pod Překrásným závrtem, zrdcadlovitě na protilehlém (pravém) břehu habrůveckého potoka musel existovat jiný velký závrt. Dnes se zde sice nachází jen naprosto rovná louka, ale při pozornějším pohledu lze na zde zveřejněné fotografii spatřit nápadný kruh. Při následné prohlídce fotografovaného místa přímo v terénu, jsme objevili jasně ohraničený kruh nehostinné ústřičné trávy o průměru 12 m, které se nápadně odlišuje skladbou vegetace od okolních bujných lučních travin. Proto zde buď za 1. přistálo UFO, nebo za 2. zde kdysi býval závrt. Interpretace speleologů přirozeně zní: zavezený a zarovnaný závrt. Připomeňme, že této metody, všímající si změn vegetace v terénu, úspěšně používají archeologové, při detekci (objevování) zaniklých, již neexistujících lidských sídel. UFO-závrt musel tedy být (dávno před rokem 1945) z důvodu zemědělského využití pozemku zavezen zeminou odlišného geologického složení než jakou nacházíme v okolním terénu, což dnes způsobuje i vzrůst odlišných rostlinných společenstev. Prohlédněte si to místo přímo v terénu – je to zajímavé a málokde se to vidí. Ztraty na Habrůveckém potoce Při úpatí akumulační terasy, přímo pod Překrásným závrtem, dlouhodobě dochází v Habrůveckém potoce k filtračním úbytkům vody do podzemí, takže kromě času inundace (jarního tání sněhu) již potok z louky neodtéká. O těchto pozvolných ztratech (zakrytých ponorech) se zmiňoval již v 50. letech 20. století R.Burkhardt (BURKHARDT – ZEDNÍČEK 1951-1955, s. 65). O „vcelku nenápadných ponorech“ na Habrůveckém potoce se též zmiňuje v r. 1971 brožurka, věnovaná historii obce Habrůvka (KOLEKTIV, 1971, s. 8). Tyto první stručné odkazy na existenci zakrytých ponorů na dně louky pod Habrůvkou, však literárně zapadly, a zůstaly nepovšimnuty v těžce dostupné literatuře. Problematika podzemního odvodňování Habrůveckého potoka proto nebyla ve speleologii známa a byla (znovu)objevena teprve v r. 1993 při spontánním vzniku jícnu Habrůveckého ponoru HP-2. HP-2 Habrůvecký ponor K obratu pozornosti speleologů směrem k Habrůvce došlo nečekaně až v r. 1993, kdy se v těchto místech, 14 m Z od hrany Překrásného závrtu, spontánně propadl do hloubky 2 m sloupec sedimentů o průměru 1 m. Tím se v řečišti Habrůveckého potoka otevřel jícen vtokového ponoru, který začal soustředěně jímat celý Habrůvecký potok do podzemí. Šťastnou souhrou okolností jsem v té době prováděl v okolí obce Habrůvka speleologickou rekognoskaci. Na Habrůveckou plošinu jsem byl přiveden v roce 1993 svoji speleologickou intuicí. V té době jsem se totiž snažil v Moravském krasu rozpoznat speleologicky zanedbané území, jehož speleologickou hodnotu dosud nikdo neobjevil a nedocenil, a o jehož speleologickou problematiku bych mohl začít aktivně zajímat. Tehdy (v r. 1993) jsem přišel do lesů a luk v okolí obce Habrůvka, a jak se ukázalo, má intuice mne nezklamala. Na louce SZ pod Habrůvkou jsem si totiž všiml, že Habrůvecký potok, přitékající na louku, již z louky neodtéká, což v krasu může znamenat pouze jediné. Proto jsem provedl průzkum džungle kopřiv, a v nich louka vydala mým užaslým očím své tajemství v podobě jícnu dosud neznámého, speleologicky významného, ponoru. Tímto způsobem jsem v r. 1993 oficiálně objevil pro speleologii Habrůvecký ponor (ŠENKYŘÍK 2004). V roce 1995 jsem se seznámil se „starým“  speleologem z dob Burkhardtových, panem Arnoštem Hlouškem z Habrůvky (nar. r. 1929), a zjistil jsem, že i on (nezávisle na mne) vznik ponoru pozoroval (HLOUŠEK, Arnošt, ústní sdělení, 1995). Ponor vznikl v sedimentárních výplních dna ponorného údolí, měl průměr 1 m a hloubku asi 2 m. Následnou erozní činnosti ponorných vod se však (částečně za přispění člena naší speleologické skupiny Radovana Drtila ze Křtin) během následujících let postupně rozrostl v mohutný kráter o půdorysných rozměrech 8 x 6 m, s 3 m hlubokými kolmými stěnami v hlinitých a štěrkovitých údolních výplních. Habrůvecký potok vtékal do kráteru vodopádem, a v hloubce cca 3,5 m pod povrchem louky si otevřel mezi zaklíněnými vápencovými bloky odtokový trativod, jímž odtékal k severozápadu, tzn. směrem pod pravý (SZ) břeh Habrůveckého žlíbku „Úzký Příhon“. Odtokový trativod byl mezi zaklíněnými vápencovými bloky tvořen volnou dutinou, která byla téměř průplazných velikosti, takže do trativodu skoro šlo vstoupit. Do bublajícího trativodu jsem viděl asi 1,5 m k SZ, ale k jeho speleologickému průzkumu jsem nepřikročil. Na lokalitu totiž nebyla řádně udělena vyjímka k průzkumným pracím, a proto jsem v r. 1999 (v hloubce cca 3,5 m pod povrchem louky) vchod do odtokového trativodu pouze zamaskoval pomocí kamene, čímž jsem svůj objev dostatečně chránil. Jako nechtěný následek vložení kamene do řečiště ponorného toku se ale projevilo zanášení kráteru Habrůveckého ponoru, sedimenty přinášenými vodním tokem. Dnes je proto původně 8 x 6 m rozlehlý a 3 m hluboký kráter Habrůveckého ponoru již téměř opět vyplněn sedimentem. (ŠENKYŘÍK 2004). Odtokový trativod pod Klíčovým kamenem však byl od zasedimentování uchráněn, a proto ho lze dnes snadno pomocí 3,5 m hlubokého výkopu, speleologicky prozkoumat. Při výjimečně vydatném tání sněhu na jaře 2005, nám navíc v těchto místech voda sama ukázala cestu, neboť dne 19.3.2005 zde došlo ke spontánnímu pročištění bahnitého jícnu ponoru, a rozvodněný Habrůvecký potok o (odhadovaném) průtoku cca 20 l.s.-1 znovu kompletně a bez zahlcení mizel pod Klíčový kamen do podzemí… Místo vývěru Habrůveckého podzemního potoka není známo. V r. 1995 sice provedla ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno pod vedením M.Šenkyříka kolorační pokus obarvením vod Habrůveckého ponoru pomocí 798 g fluorescejnčního barviva, výtok obarvených vod však nebyl, ani po 154 hodinách nepřetržitého sledování vývěrů ve Křtinském údolí (Otevřená skála, Vývěr Křtinského potoka, prameniště pod Kostelíkem, a vývěrová délta Jedovnického potoka) pozorován, a fluorescejn nebyl zjištěn ani ve stopovém množství při následném laboratorním rozboru vzorků vody, odebíraných do zkumavek po dobu 6 dnů a nocí z Vývěru Křtinského potoka a Vývěrů Jedovnického potoka (ŠENKYŘÍK 2004). Jako nejpravděpodobnější místo vývěru Habrůveckého podzemního potoka však přesto byl konstatován Vývěr Křtinského potoka ve Křtinském údolí. Usuzovat na spojení Habrůveckého ponoru s blíže neznámým podzemním vývěrem v jeskyni Býčí skále je na základě současných indicií nepravděpodobné, i když ho na příkladu nedalekého ponoru Klostermannovy studánky stále ještě nelze zcela vyloučit a R. Burkhardt ho dokonce kdysi předpokládal. Méně reálné se mi též jeví odtok podzemního toku z Habrůveckého ponoru do tzv. Problematického prameniště pod jeskyní Kostelík ve Křtinském údolí (BURKHARDT – ZEDNÍČEK 1951-1955, s. 71). O směru podzemního odtoku ponoru na louce západně od Habrůvky si nebyl jist ani R. Burkhardt, a sám se nemohl rozhodnout, zda ponor odvodňuje do Křtinského podzemního potoka a nebo jeho vody tečou již do vývěru pod jeskyní Kostelík (BURKHARDT a ZEDNÍČEK 1951 – 1955, 68). V roce 1960 R.Burkhardt dokonce nevylučoval ani možnost podzemního odtoku ze (zakrytých) ponorů na louce pod Habrůvkou, do tehdy ještě neznámého řečiště Jedovnického podzemního potoka mezi Rudickým propadáním a Býčí skálou, kde jeho možný levostranný přítok očekával v oblasti 2,0 kilometru Wiehlova údolí (BURKHARDT 1960, s.10). Po následném objevení Prolomené skály zde však boční přítok Habrůveckého podzemního potoka nebyl zjištěn. Na základě současného stupně poznání tedy Habrůvecký ponor pravděpodobně odvodňuje do Vývěru Křtinského potoka (ŠENKYŘÍK 2004). K definitivnímu rozhodnutí o hydrografické příslušnosti Habrůveckého ponoru však bude nutné vykonat ještě nový kolorační experiment s použitím většího množství barviva ajeho zorganizování se újme ZO 6-31 při nejbližší vhodné příležitosti. Nadmořská výška Habrůveckého ponoru je (na základě odečtu ze ZM ČR) 440 m. Habrůvecký ponor je tedy nejvýše položeným hydrologicky aktivním ponorem v rámci celého povodí Křtinského potoka. Vertikální převýšení Habrůveckého ponoru nad Vývěrem Křtinského potoka je značné: asi 120 m, přičemž vzdušná vzdálenost obou lokalit je 1,5 km. Pokud připočteme nějaká procenta na meandry na podzemním řečišti, tak jen délka hlavní odtokové chodby neznámé jeskyně mezi Habrůveckým ponorem a Křtinským údolím, reálně činí 2 až 2,5 km. Pokud bychom však připočetli i pravděpodobné boční chodby mimo hlavní polygon jeskyně, a zejména velmi pravděpodobné propojení habrůveckého jeskynního systému s taktéž dosud neznámým jeskynním systém Křtinského podzemního potoka (tzv. Severní větev), potom je Habrůvecký ponor součástí opravdu velmi dlouhého neznámého jeskynního systému, o délce řádově mnoha kilometrů (ŠENKYŘÍK 2004). Soutok obou podzemních toků tuším v prostoru Komárky blízko Tří Kotlů. Louka pod Habrůvkou, na jehož dně se Habrůvecký ponor propadnul, je tedy zastřeným poloslepým údolím, kde jsou ponory dnes zakryty několikametrovou vrstvou nadložních sedimentů, přičemž současný ponor HP-2 je pouhou reaktivací jednoho z nich. Relativně velká hltnost Habrůveckého ponoru, která byly na jaře 2005 odhadována na jistých 15-20 l.s-1, dává reálnou naději, že odtokové cesty z ponoru budou (alespoň částečně) volně průstupnými vymytými erozními chodbami. V oblasti „Kubešovy“ louky pod Habrůvkou však budou úvodní patrie jeskynního systému v těsné blízkosti Habrůveckého ponoru, na základě starých svědectví, dosti proříceny (viz. HP-3). Objevení odvodňovací jeskyně Habrůveckého potoka z Habrůveckého ponoru do Křtinského údolí považuji za nejdůležitější bádací úkol a cíl speleologického působení ZO 6-31 v oblasti Habrůvecké plošiny. Bude to nádherná a dlouhá jeskyně, klesající kaskádovitě do velké hloubky až na úroveň dna Křtinského údolí, protékaná podzemním tokem. Již teď jsem tuto – teoreticky již objevenou jeskyni – nazval Habrůveckými Svatými schody. Doplnění situace na jaře 2006 S nadějí jsme s Arnoštem Hlouškem očekávali v březnu 2006 jarní povodeň. Doufali jsme totiž, že povodňová voda pročistí podzemní trativod „pod Klíčovým kamenem“ a snad bude možné dokonce do trativodu i vstoupit. Nebývalá povodeň ve dnech 27.-30. března 2006 však s sebou přinesla tolik bahna, že Habrůvecký ponor byl téměř úplně vyřazen z hydrologické funkce. Nad ponorem se vzedmulo jezero a většina povodňových vod přetékala „Kubešovou loukou“ do Úzkého Příhonu. Tím došlo k aktivizaci jinak bezvodého povrchového řečiště směrem do Křtinského údolí. Využili jsme této vzácné podívané a provedli jsme v Úzkém Příhonu důležitá speleologická pozorování dosud neznámých zakrytých povodňových ponorů Habrůveckého potoka (viz. s.38). HP-3 Starý propad na Kubešově louce Ve směru předpokládaného podzemního odtoku Habrůveckého potoka se ve vzdálenosti 25 m SZ směrem od  Habrůveckého ponoru HP-2, nalézá na dně louky (na souřadnicích GPS: N49o18.327, EO16 o43.021´ +- 5 m) zcela nepostřehnutelná nerovnost o hloubce pouhých 10 cm. Na základě svědectví místního rodáka, habrůveckého speleologa, pana Arnošta Hlouška (ročník r. 1929) se v těchto místech v letech 1952 - 1953 (v době, kdy byl na vojně) spontánně prořítilo dno louky do podzemí. Kráter propadliny však tehdejší majitel pozemku, sedlák Kubeš (z důvodu zemědělského využívání pozemku), překryl dřevěnými kládami a zavezl hlínou (HLOUŠEK, Arnošt, osobní svědectví, 1995, 2005, ŠENKYŘÍK 2004). Propad s největší pravděpodobností vznikl nad odtokovým trativodem z Habrůveckého ponoru a detekuje tedy směr podzemního odtoku Habrůveckého potoka k SZ, tzn. směrem pod pravý (SZ) břeh Habrůveckého žlíbku „Úzký Příhon“. Dle svědectví zemřelého hajného Antonína Agrikoly (který do Habrůvky přišel v 30. letech 20. století, KOLEKTIV 1971), došlo na dně ponorné louky pod Habrůvkou ke spontánním propadům vícekrát (nejméně 3x), a to již i dávno před r. 1945 (HLOUŠEK, Arnošt, osobní sdělení, 2005). Rovněž R.Burkhardt nám zanechal zajímavou datovanou literární zmínku, že v roce 1964 došlo v blízkosti závrtu a ponoru před okrajem lesa, k propadu nového závrtu o průměru asi 6 m (BURKHARDT, 1965). Ale ani po tomto propadu již není v terénu ani stopy. HP-4 Závrt u Habrůveckých smrků, jeskyně č. V důsledku předpokládaného intenzivního prořícení úvodních partií podzemního odtokového systému z Habrůveckého ponoru HP-2 v úseku „Kubešovy“ louky, jsem povrchově prověřil osu předpokládaného podzemního odtoku Habrůveckého potoka směrem pod Komárku, ale lokalitu vhodnou ke speleologickému průzkumu (závrt, či ventarolu) jsem zde zatím neobjevil (pozn.: rekognoskace terénu zde pokračuje). Proto jsem nakonec vytipoval ke speleologické otvírce nedaleký, i když stranou ležící, Závrt u Habrůveckých smrků, který se nalézá v lesním žlíbku 250 m SZ od Habrůveckého ponoru, tedy do 200 m S od místa tušeného průchodu Habrůveckého podzemního potoka do Křtinského údolí. Pod závrtem jsem očekával přítomnost hydrologicky opuštěné chodby jejíž geneze souvisela s paleohydrologickým odvodňováním lesních žlíbků na povrchu Habrůvecké náhorní plošiny a byla proto naděje, že se touto předpokládanou paralérní chodbou ze dna Závrtu u Habrůveckých smrků podaří ve směru jejího původního paleodtoku překonat tuto kritickou vzdálenost a napojit se tak na hydrologicky aktivní podzemní řečiště Habrůveckého potoka a to již v úseku za jeho úvodní zařícenou zónou. A tudy pak sestoupiti po Habrůveckých Svatých schodech do jeskynních systémů v Křtinském údolí (ŠENKYŘÍK 2005c). Z tohoto důvodu se v roce 2005 stal Závrt u Habrůveckých smrků základní bádací lokalitou ZO ČSS 6-31 Speleologický průzkum poustevník Marek. Původní stav lokality Tento anonymní, v literatuře dosud neznámý závrt se nachází v blízkosti památných Habrůveckých smrků, a proto jsem závrt podle nich v r. 2005 oficiálně pojmenoval. Jedná se o mísovito - nálevkovitý závrt o průměru 9,5 x 8,5 m a hloubce 2 m, který se propadl v hlinitých sedimentech na dně hydrologicky již opuštěného žlíbku na povrchu náhorní plošiny. Závrt se nalézá v cca 445 m.n.m. (odečet ze ZM ČR), tzn. že jeho hloubkový potenciál na dno Křtinského údolí činí okolo -125 m. V minulosti byl částečně znečištěn malou skládkou vesnického odpadu a jeho obdélníkově zarovnané dno nevylučovalo možnost, že se tu již někdo - velmi dávno před námi - pokusil založit průzkumnou sondu. Literární prameny však o závrtu mlčí a ani zdejší hlavní pamětník, speleolog z Habrůvky, pan Arnošt Hloušek (٭1929), neví, že by se v Závrtu u Habrůveckých smrků někdy bádalo. Nálevkovitá vsedlinka v SZ koutu závrtu jasně detekovala místo pro umístění průzkumné sondy. Není v této souvislosti jistě bez zajímavosti, že pod dnem žlíbku se Závrtem u Habrůveckých smrků, nechal ve své mapě r. 1960 R.Burkhardt hypoteticky procházet odtokovou chodbu z Habrůveckého ponoru do Býčí skály. Tato chodba měla podle tehdejší Burkhardtovy badatelské pracovní hypotézy (viz. zde republikovaná Burkhardtova mapa Rudické plošiny), odtud pokračovat směrem k Závrtu v Průbě pod Wiehlovo údolí, kde byl očekáván její soutok s Jedovnickým podzemní potokem (BURKHARDT 1960). Po následném objevení Prolomené skály, však v Býčí skále nakonec nebyl přítok Habrůveckého podzemního potoka zjištěn. Závrt U Habrůveckých smrků, se mi v r. 2005 jevil jako relativně nejvhodnější bádací lokalita k úvodnímu seznámení s neznámou speleologickou problematikou Habrůvecké plošiny. Proto dne 6.9.2005 proběhlo u Závrtu u Habrůveckých smrků terénní Správní řízení svolané Správou CHKO ve věci povolení speleologického pracoviště pro ZO ČSS 6-31 SPPM za účasti: RNDr. Antonín Tůma (za Správu CHKO Moravský kras), ing Radek Malý (za Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny), Karel Kalendra (za Obecní úřad Habrůvka), Marek P. Šenkyřík (za ZO ČSS 6-31 SPPM) a Arnošt Hloušek (speleolog z Habrůvky), na základě něhož vydala Správa CHKO povolení ke speleologické činnosti. Historické zahájení speleologického průzkumu (30. září 2005) Dne 17.dubna 2005 postavili členové ZO ČSS 6-31 S.P.P.M. (Speleologický průzkum poustevník Marek) pod památným Habrůveckým smrkem malý lesní oltářík zasvěcený sv. Františkovi z Pauly – poustevníkovi, čímž jsme řádně zahájili své speleologické působení v oblasti Habrůvecké plošiny (ŠENKYŘÍK 2005c). K historickému okamžiku vlastního zahájení speleologického průzkumu však došlo dne 30. září 2005, kdy Marek P. Šenkyřík a Arnošt Hloušek zahájili hloubení speleologického průzkumného výkopu na dně Závrtu u Habrůveckých smrků. Tímto památným aktem jsme po více než půlstoletí obnovili řádný speleologický průzkum Habrůvecké plošiny. Postarcheologický průstup vesnickým smetištěm (–2,05 až – 3,20 m) Původní, nálevkovitě sesedlé dno závrtu se nacházelo v hloubce -205 cm pod terénem. Průzkumná sonda pod dnem závrtu prostupovala 1,2 m mocnou „kulturní vrstvou“ vesnického smetiště s velkým množstvím „archeologických památek“ a to již z doby předigelitové a předkonzervové. Ze dna závrtu jsme vykopali stovky skleněných a keramických střepů, typologicky pocházejících z 50. let 20.století, dále četné smaltové hrnce, dámské střevíčky atd. V hloubce -270 cm byla nalezena stará vojenská čutora s nápisem „B.G.B.BRŰNN 1916“. V hloubce -310 cm (tzn. 105 cm pod dnem závrtu) jsme objevili leteckou nábojnici dlouhou 152 mm, která smetiště na dně  závrtu nakonec bezpečně datovala do období již těsně kolem r. 1945, kdy byl kráter propadliny na dně závrtu zavezen odpadem, pravděpodobně v rámci poválečného úklidu v 650 m vzdálené vesničce Habrůvce. Pod touto nábojnicí již kulturní vrstva končila a hlouběji se nacházely pouze geologicky staré sedimenty Habrůvecké plošiny. Geologický průstup sedimentární výplní dna žlíbku (–3,20 až – 4,90 m) Smetištní vrstva skončila v hloubce -320 cm a pod ní jsme již narazili na původní starou sedimentární výplň dna žlíbku. Jedná se o slehlou nažloutlou hlínu s  velmi hojným obsahem zaoblených křemenných a jiných exotických štěrků černé a nažloutlé barvy. Jeden z největších valounů byl objeven v hloubce -365 cm a měl rozměry 137 x 112 x 90 mm. Reprezentativní vzorek cca 20 valounů byl donesen na geologickou analýzu na Českou geologickou službu Brno a RNDr. Jiří Otava v kolekci štěrků zjistil: „rovnoměrné, přibližně třetinové zastoupení červených a světle okrových „sluňáků“, šedých křemenů a černých až tmavěšedých rohovců s náznakem laminace. Rozměry valounů se pohybují převážně mezi 5 a 15 cm v delší ose, stupeň zaoblení je malý u sluňáků, střední u černých rohovců a velmi dobrý u křemenů. U všech tří litotypů můžeme předpokládat redepozici ze starších štěrků, které pokrývaly Habrůveckou plošinu. Sluňáky (křemence) jsou zbytky silkrety – křemičité kůry, černé rohovce bývají běžnou součástí ottnangských (miocenních) štěrků. Zajímavá je nepřítomnost „kulmského“ materiálu uvážíme-li, že geologická hranice vápenců a kulmu je v bezprostředním sousedství lokality“ (konec citace: OTAVA, Jiří, písemné sdělení, 8.12.2005). V JZ koutě průzkumné sondy (směrem k lesní cestě) jsme ale v téže hloubce (–320 cm) na tyto původní nejstarší sedimenty nenarazili a místo nich výkop ve výplni dna žlíbku detekoval vápencové bloky s četnými volnými dutinkami (velikostí na prostrčení ruky) a hnědá hlína zde jasně ukazovala polohu sesedlého jícnu závrtu někde hlouběji pod námi. Tímto způsobem jsme tedy v geologicky značně starých hlinito štěrkových náplavách (rozplavený terciér) identifikovali vertikálně orientovaný „sopoušek“ z podstatně mladší  kypré hlíny (kvartér), který jsme pak díky svým archeologickým zkušenostem bezpečně stratifikačně sledovali s výkopem do hloubky. V hloubce –420 cm jsme již narazili na nádherný, erozně ohlazený, paleoponorný práh skalního dna žlíbku a v hloubce -490 cm jsme definitivně dosáhli skalního podloží, v němž jsme mezi skalními bloky objevili zasedimentovaný polozřícený skalní jícen závrtu. Technické vybavování pracoviště Po tomto prvním dílčím úspěchu jsme nasměřovali naše další úsilí na řádné technické vybavení pracoviště. Nad závrtem jsme proto postavili těžební pódium se zábradlím, které nám značně usnadňuje těžbu a transport sedimentů. Nad pódiem jsme vztyčili čtyřnožku s kladkou a dále jsme na toto těžební pódium upevnili těžký studnařský rumpál a ruční vrátek se zpětnou pojistkou. Protože badatel musí svému závrtu důvěřovat, provedli jsme na způsob „ježka v kleci“ v průzkumné sondě vypažení skalních bloků pomocí rozpěr ze smrkových klád. Z vytěžených kamenů pak stavíme nad horní hranou závrtu kamennou rampu, která slouží ke stabilizaci lesní cesty a po skončení výzkumu bude nadále sloužit jako romantická pěšinka k nedalekému lesnímu oltáři pod Habrůveckým smrkem, což je jistě esteticky i ekologicky velmi šetrná forma deponování vytěžených sedimentů. Ze Závrtu u Habrůveckých smrků se tím stalo opravdu reprezentativní pracoviště České speleologické společnosti. Sestup paleoponorným jícnem závrtu (-4,90 až –13,60 m) Po řádném technickém vybavení pracoviště jsme pokračovali v další hlubinné těžbě. Od hloubky –490 cm již bylo zřejmé, že se ve skalním dně žlíbku zakopáváme do jeskyně. Vstup do jejího propasťovitého paleoponorného jícnu je v hloubce –490 cm tvořen 50 cm širokou vertikálně orientovanou puklinou J směru s krásně erodovanými stěnami. V hloubce –580 cm definitivně potvrzujeme, že došlo k objevu zasedimentované paleoponorné jeskyně vertikálního průběhu průstupných rozměrů. Jeskyni v Závrtu u Habrůveckých smrků oficiálně objevili dne 1. listopadu 2005 Marek P.Šenkyřík a Arnošt Hloušek. Za výpomoci Miloše Muzikáře pokračujeme dne 10.11.2005 v hloubkovém výkopu, při němž v hloubce -750 cm objevujeme „to místo, kudy sedly sedimenty někam dolů při vzniku nálevky závrtu“. Je to svisle orientovaná paleoponorná propast o průměru cca 1,3 x 0,6 m, založená erozně rozšířené tektonické puklině S-J, který již je v lité skále a nepochybně komunikuje s neznámými prostorami pod námi. Jako dobré znamení považujeme, že propast je zaplněna kyprou neslehlou hlínou (světle hnědé až jemně načervenalé barvy). Elegantní způsob, jakým se nám podařilo stratifikačně vystopovat ústí této zasedimentované paleoponorné propasti mimo osu závrtu pod devítimentrovou vrstvou nadložních sedimentů, považujeme za ukázku mistrovství speleologů. Ukázalo se, že intuice je nejjistější geofyzikální metoda speleologa. Souhrn a závěr roku 2005 O intenzitě prací na Závrtu u Habrůveckých smrků nejlépe vypovídá sám fakt, že od 30. září 2005 (zahájení průzkumu) do 31. prosince 2005 se na závrtu uskutečnilo 36 pracovních akcích (!), při nichž 3 speleologové společně poctivě odpracovali více než 199 hodin (M.P.Šenkyřík 125 hod, A.Hloušek 67 hod, M.P.Muzikář 7 hod). Během těchto výzkumných akcí se v závrtu podařilo objevit vstupní partii paleoponorné jeskyně propasťovitého charakteru, vázanou na erodovanou tektonickou puklinu S-J směru, kterou se do 31.12.2005 podařilo prolongovat do hloubky -9,8 m. Během zimního období (leden – březen) roku 2006 se těžbou vkleslých sedimentů podařilo dosáhnout hloubky –13,6 m (M.Šenkyřík, A.Hloušek, R.Drtil, P.Bárta, P.Špaček, D.Bárta). V hloubce -13,6 m již bylo naraženo na skalní dno vstupní paleoponorné propasti. Tato S-J puklinovitá propast, s erodovanými stěnami, je průměrně 40 cm široká a směrem k S je již uzavřena skalní stěnou. Jeskyně ze dna propasti pokračuje k J, tedy směrem k Habrůveckému podzemnímu potoku. Jedná se o více než 2 m vysokou, zcela zasedimentovanou puklinu J směru, o šířce cca 40 cm. Další průzkumné práce na této lokalitě jsou perspektivní. Závrt u Habrůveckých smrků jistě je kopací a těžební lokalita, ale s touto vizí jsme i výzkum zahájili. Všechny dosavadní práce tedy pobíhají v souladu s našimi předpoklady, bez komplikací a my směle pokračujeme v další těžbě tohoto ucpaného paleoponoru do hloubek. Doplnění situace na jaře 2006 Na jaře, během jarního tání sněhu, jsem dne 29.3.2006 pozoroval vznik ponorného potůčku o kapacitě do 1 l/sec, který se propadal jícnem Závrtu u habrůveckých smrků do podzemí. Celou noc se ze dna závrtu, tedy z hloubky 13,6 m ozývaly „vzlykavé“, „mlaskavé“ a „polykavé“ zvuky – to jak si ponorný potůček pročišťoval neznámý trativůdek do podzemí. Pak tyto zvuky ustaly, ačkoli potůček vtékal do závrtu dál – podzemní trativod byl tedy potůčkem pročištěn! Ponorný potůček však bohužel provlhčil hlinitou stěnu nálevky závrtu do té míry, že se proměnila v řinoucí se bahno a následný sesuv uzavřel vstup do zkoumané propasti. Tuto kalamitní situaci bude ZO 6-31 řešit instalací betonové skruže, kterou pro tento účel věnoval Obecní úřad v Habrůvce. Děkujeme! Lesní oltářík pod Habrůveckým smrkem Dne 17.4.2005 poskládali členové speleoklubu ZO ČSS 6-31 Speleologický průzkum poustevník Marek: Marek P. Šenkyřík, P.Václav Groh OM, Miloš P. Muzikář, Lubomír J. Sléha, Petr Špaček a Patrick Bárta pod Habrůveckým smrkem lesní oltářík z volně ložených kamenů s obrazem sv. Františka z Pauly – poustevníka. O tomto počinu, kterým jsme zahájili své speleologické působení v oblasti Habrůvecké plošiny, se zmiňoval již v témže roce František Kala, ve své knize o památných stromech blanenska: „Západně od Habrůvky stojí v mělkém údolí u okraje lesa vpravo od cesty Kočárová dvojice památných smrků. Stromy měří v obvodu 298 a 289 cm a jsou vysoké 38 m. U silnějšího z nich členové speleologické skupiny pro výzkum Habrůvecké plošiny nedávno vybudovali lesní oltářík poustevníkovi sv. Františkovi z Pauly. Jeden z členů skupiny je poustevník Marek, který si toto místo u smrku zvolil ke svému přebývání“. (KALA 2005, s. 10). K požehnání oltáře však nedošlo. Námi přivolaný katolický kněz totiž odmítnul oltář požehnat jen proto, že na něm uviděl kromě křesťanských svatých i jeden obrázek „Buddhy“ (ve skutečnosti velikého kristovského světce indického Maháprabhudžiho). Asi tomu tak má být, a proto oltářík může sloužit každému, kdo touží uctít Boha květinou či modlitbou, ať je jakékoli víry, vyznání, či náboženství, neboť Bůh je Jeden a není tedy čistě katolický. Můj lesní oltářík pod Habrůveckým smrkem zasvěcený sv. Františkovi z Pauly - poustevníkovi a dalším světcům (2009). Některé další závrty této oblasti: HP- Závrt nad oltářem Mísovito – nálevkovitý závrt o průměru 5,5 m a hloubce 1,3 m. Zajímavý je z hlediska své geneze na náhorní plošině. Na jeho existenci upozornil Arnošt Hloušek. V jeho širším okolí se zřejmě nacházejí další, zatím nezkoumané prohlubně. V literatuře neznámý. HP-5 Typický mísovitý závrt o prům. 6,5 m a hloubce 1,2 m v akumulační výplni dna žlíbku na spojnici mezi Závrtem u habrůveckých smrků a Závrty v Průbě. V literatuře neznámý. HP-6 Další typicky nálevkovitý závrt na způsob malého slepého ponorného žlíbku o průměru 9 m a hloubce 2 m s asi 90 m dlouhým přítokovým žlíbkem. Nalézá se na spojnici mezi Závrtem u habrůveckých smrků, závrtem HP-5 a Závrty v Průbě. V literatuře dosud neuveden. HP-20 Jezevčí závrt na Močové Poměrně velký, typicky mísovitý závrt o průměru cca 20 m a hloubce cca 3 m s malým přítokovým žlíbkem. Jeho dno je proděravělé jezevčími norami, podle čehož jsme ho s Arnoštem Hlouškem dne 27.8.2005 pojmenovali. Závrt je nápadný svojí polohou na romantickém lesním paloučku pod Močovou, v místě bývalého arboreta s cizokrajnými stromy, v literatuře však není dosud uvedený. Dne 31.3.2006 jsem pozoroval jak do závrtu vtékal malý ponorný potůček o průtoku asi 1 l/sek, který ponorem na dně závrtu mizel do odlehlého neznámého podzemí (viz foto na s. 58). Ponory v Úzkém Příhonu Díky ucpání Habrůveckého ponoru při jarní povodni v závěru března 2006, došlo k významným hydrologicko – speleologickým zjištěním v habrůveckém žlíbku Úzký Příhon. Přestože průtok rozvodněného Habrůveckého potoka, opouštějícího Kubešovu louku pod Habrůvkou, byl mnoho desítek sekundových litrů (viz foto na s.26!), až do Křtinského údolí přesto nedotekla ani jediná kapka! Dne 28.března 2006 M.Šenkyřík objevil v Úzkém Příhonu místo zakrytého ponoru, což bylo potvrzeno i při následné opětovné kontrole dne 29.3.2006, kdy Habrůvecký potok stále končil na témže místě. V Úzkém Příhonu se nám s Arnoštem Hlouškem podařilo lokalizovat místo i ještě jiného zakrytého ponoru. Tyto lokality jsou samozřejmě velmi strategické při hledání podzemního odtoku z Habrůveckého ponoru, a proto budou námi nadále sledovány… 2. Speleologický problém Slanisk Ponorný potůček na Slaniskách Druhým ponorným místem Habrůvecké plošiny je lesní trať Na Slaniskách, nalézající se 500 m J od Habrůvky. Za jarního tání sněhu zde na několik dní vstupuje do hydrologické funkce miniaturní inundační potůček, o průtoku max. několik decilitrů/s–1. O jeho kapacitě nejlépe vypovídá fakt, že dokonce i při zvlášť vydatném povodňovém tání sněhu na jaře 2005, neměl tento ponorný potůček sílu dokonce ani k tomu, aby pohnul suchým listím na dně přítokového žlíbku k ponoru. HP-11 Slepý žlíbek na Slaniskách Ponorný potůček na Slaniskách však přesto v čase dokázal vyhloubit na povrchu náhorní plošiny 93 m dlouhý, a až 2,5 m hluboký žlíbek, který slepě končí v poměrně velkém mísovitém závrtu o průměru 22 m a hloubce 2 m. V místě vyústění přítokového žlíbku do závrtu se nalézá v minulosti speleologicky zkoumaný ponor HP-10 (BURKHARDT – ZEDNÍČEK 1951-1955, s. 65). HP-10 Ponor na Slaniskách V letech 1947-1948 kopali v místě ponoru inundačního potůčku průzkumnou sondu habrůvečtí občané Milan Hudec, Emanuel Jašek a Arnošt Hloušek. Výkop dosáhl hloubky 6 m a ve své spodní části se již zanořil pod skalní stěnu. S výkopem bylo možné pokračovat dál do hloubky, ale protože sonda nebyla vypažena, došlo na konci 40. let 20. století k jejímu opětovnému zavalení a od té doby je pracoviště opuštěné. (BURKHARDT – ZEDNÍČEK, 1951-1955, s. 65, HLOUŠEK, Arnošt, osobní svědectví, 9.5.2005). Nepatrné sběrné povodí ponoru Na Slaniskách však zřejmě dobře korensponduje s dimenzemi „těsných skalních trativodů ucpaných splaveným písčitým nánosem, vedoucích do hloubky“, které na dně průzkumné sondy v r. 1947 pozoroval R. Burkhardt (BURKHARDT – ZEDNÍČEK, 1951-1955, s. 65). Podzemní řečiště ponorného potůčku ze Slanisek není dodnes objeveno, ale dle Rudolfa Burkhardta pravděpodobně směřuje do 500 m vzdálené, a téměř o 150 m níže ležící jeskyně Jestřábí skála, kde se pravděpodobně objevuje na jezerním dně těžce přístupné Třetí propasti (BURKHARDT – ZEDNÍČEK 1951-1955, s. 66-67). Podzemní jezero na dně III. propasti je napájené pozoruhodným podzemním přítokem z pod závrtové skupiny U Slaniska, který je sledovatelný do vzdálenosti 25 m (BURKHARDT 1949, VÝBOR SK, 1949, s. 87, BURKHARDT – ZEDNÍČEK 1951-1955, s.54-55). Na poč. 60. let se při ojedinělé expedici do této odlehlé části jeskynního systému Jestřábí skály podařilo přítokový sifónek „od Slanisk“ částečně vypustit, a po snížení hladiny asi o 4O cm, nahlédnout otvorem nad hladinou do neznámého, zatím neprozkoumaného pokračování (LANGER, 1962, s. 10) Mezi závrtovou skupinou Slanisk a jeskyní Jestřábí skálou ovšem musí někudy téci ve velké hloubce neznámá tzv. Severní podzemní větev Křtinského potoka, počínající ponory pod Křtinami v jeskyních Rudolfově a Vokounce (srovnej: PRIX, 1948, BURKHARDT, 1948, BURKHARDT – ZEDNÍČEK 1951-1955, s. 66-68, PRIX 1962 aj), a proto není speleologický průzkum ponoru na Slaniskách zcela beznadějný. HP-12 Burkhardtův závrtek Ve vzdálenosti 14 m JZ od uzávěrové stěny slepého žlíbku Na Slaniskách, se nalézá v předpokládaném směru podzemního odtoku ponorného potůčku k Jestřábí skále, miniaturní závrtek o průměru 2 m, a hloubce pouhých 40 cm. Přes své nepatrné rozměry, si tohoto „typického okrouhlého závrtku“ všiml R. Burkhardt, který pod ním tušil ucpaný komín (vedoucí na řečiště podzemního potůčku?) o průměru 1 m (BURKHARDT – ZEDNÍČEK 1951-1955, s. 65). HP-38 Smetištní závrt V lesních tratích na Slaniskách se nachází roztroušena řada dalších závrtů. Asi 90 m SSZ směrem od ponoru HP-10 je původně pěkný nálevkovitý závrt HP-38 o průměru 9,5 m a hloubce 2 m, nyní však téměř z poloviny necitlivě zavezený vesnickým odpadem. V literatuře není Smetištní závrt přímo uveden. HP-35 Závrt u leknínového jezírka Další ze závrtové skupiny na Slaniskách je poměrně velký, ale mělký závrt o průměru 16,5 m a hloubce 1,9 m, do něhož z nedalekého mysliveckého jezírka stéká nepatrná, jen 25 m dlouhá vodní stroužka, která se na dně závrtu vsakuje do podzemí. Závrt je vlastně malým slepým ponorným žlíbkem a je vhodný k založení průzkumné sondy. Dno závrtu je částečně znečištěno divokou skládkou komunálního odpadu, speleologicky nebyl závrt dosud zkoumaný (BURKHARDT – ZEDNÍČEK 1951-1955, s. 66). R. Burkhardt zaznamenal, že i nedaleké myslivecké „leknínové jezírko“ (kdysi zde lekníny kvetly), je „pozoruhodným závrtem inundovaným“, a přidělil mu proto ve své evidenci č. 3 (BURKHARDT – ZEDNÍČEK 1951-1955, s. 66). Tento názor však nemohu potvrdit, a proto uměle vytvořenou čtvercovou prohlubeninu mysliveckého Leknínového jezírka jako krasový jev neeviduji. HP-31 Směr podzemního odtoku z ponorného Závrtu u leknínového jezírka snad naznačuje menší nálevkovitý závrt nalézající se 110 m Z směrem od závrtu HP-35. Dřívějším badatelům byl tento malý závrt o průměru 5,5 m a hloubce 1,3 m, nalézající se stranou v levém svahu žlíbku nad babickým chodníkem, jistě značně utajený. Jeho průzkum nemusí být nezajímavý. Objevil jsem ho dne 25.5.2005. HP-36 Závrt pod Tyršovým sadem V žlíbku pod Tyršovým sadem nad Habrůvkou se nalézá další ze závrtů Slanisk. Jeho nálevka má průměr 4,5 m, hloubku 2 m, dno je slibně čerstvě sesedlé, a dokonce v něm slepě končí asi 25 m dlouhý mělký přítokový žlíbek. Závrt je tedy starým ponorem. Tento závrt byl samozřejmě znám již starým habrůveckým speleologům Arnoštu Hlouškovi a kol., ale více neupoutal jejich pozornost, proto nebyl nikdy speleologicky zkoumáný (HLOUŠEK, Arnošt, ústní sdělení, 2005) a ani v literatuře není přímo zmiňovaný. Dle svědectví p. Arnošta Hlouška byla v přítokovém žlíbku, v těsné blízkosti V od závrtu HP-36, za II. světové války provizorní skrýš, v níž bylo při průchodu fronty ukryto v květnu 1945 asi 10-15 občanů z Habrůvky (HLOUŠEK, Arnošt, osobní svědectví 2005). Dne 9.5.2005 jsme tento dosud bezejmenný závrt spolu s p. Arnoštem Hlouškem pojmenovali „Závrt pod Tyršovým sadem“. HP- 37 Závrt u babické stezky Speleologicky nejperspektivnějším závrtem v oblasti Slanisk se jeví být dosud prakticky neznámý Závrt u babické stezky, jemuž zde přiřazuji evidenční číslo HP-37. O existenci „závrtu u babické stezky“ se letmo zmiňují již Výroční zprávy brněnského Speleoklubu za roky 1950 a 1951 (VÝBOR SK, 1951, s. 89, VÝBOR SK 1952, s. 36), ale historik speleologických průzkumů v Moravském krasu, Hugo Havel, projevuje při lokalizaci závrtu nejistotu. (HAVEL 1989, s. 29). Dokonce ani místní znalec R. Burkhardt neměl o umístění závrtu zcela jasno, a proto se domníval že „závrtem u babického chodníku (stezky)“ je snad míněna málo známá jeskyně č. 1152 Šnek ve Křtinském údolí (BURKHARDT - ZEDNÍČEK 1951-1955, s. 58). Dle mého morfologického ohledaní  (z r. 2005) však jeskyně č. 1152 Šnek nemůže být v žádném případě nazývána „závrtem“, a ke ztotožnění obou lokalit zřejmě došlo omylem. Jeskyně č. 1152 Šnek tedy není mnou evidovaným „Závrtem u babické stezky“. Nejstarší, dosud žijící veterán speleologie Křtinského údolí, pan Arnošt Hloušek z Habrůvky (1929), mne k  tomuto velmi málo známému závrtu osobně přivedl dne 9.5.2005 a sám závrt identifikoval jako „Závrt u babické stezky“ a ačkoli v r. 1948 osobně zkoumal (spolu s ostatními habrůveckými jeskyňáři Břetislavem Hudcem a Emanuelem Jaškem) i nedalekou jeskyni č. 1152 Šnek, není mu o jejím pojmenování „závrtem u babického chodníku (stezky)“ nic známo (srovnej: BURKHARDT - ZEDNÍČEK 1951-1955, s. 58). Dle svědectví p. Arnošta Hlouška byl Závrt u babické stezky speleologicky pokusně zkoumán na počátku 50.let 20. století (r. 1950 a 1951, viz. VÝBOR SK 1951 a 1952) jeskyňáři habrůvecké skupiny Speleologického klubu Brno, Arnoštem Hlouškem a Emanuelem Jaškem. Po odkrytí několika kamenů tehdy snadno pronikli volnou dutinou s hlinitými stěnami a 1 skalní stěnou, asi 4 m hluboko. Na dně prostory ležely čistě omyté kameny, ale v dalším průzkumu („zanesených puklin“ – VÝBOR SK 1951) nebylo možné již bez pažení pokračovat, a proto bylo toto pracoviště předčasně opuštěno z důvodu vyšších perspektivit jiných, snáze dostupnějších lokalit. Následně se závrt stal zcela nezvěstný (HLOUŠEK, Arnošt, osobní svědectví, 9.5.2005). Závrt HP-37 U babické stezky se nachází v horní kotlovité části žlíbku, zaříznutého do Habrůvecké plošiny, tzn. že morfologicky se již nalézá mimo Křtinské údolí. Závrt HP-37 nepochybně je paleoponorem habrůveckých vod, které tímto žlíbkem stékaly z  Habrůvecké plošiny, do Křtinského údolí. Žlíbkem kdysi vedla lesní stezka z Habrůvky na vlak do Babic, a proto byl podle ní závrt pojmenovan. Speleologická otvírka tohoto závrtu je perspektivní, neboť lze očekávat ve směru paleoodtoku ponorných habrůveckých vod, komunikaci závrtu s rozsáhlejšími podzemními dutinami, jejichž relikt byl zastižen v r. 1954 habrůveckými speleology Arnoštem Hlouškem a Emanuelem Jaškem v Jašek–Hlouškově dómu 230 m vzdáleného Závrtu Na Lazech (viz. BURKHARDT – ZEDNÍČEK 1951-1955, s. 114-115). V budoucnu proto bude jistě vhodné revizní průzkum velmi dobře situovaného Závrtu u babické stezky, zrealizovat. Zde se však již nacházíme velmi blízko území, které řeší ZO 6-05 Křtinské údolí. Závrty HP-35 U leknínového jezírka, HP-31, HP-37 U babické stezky a též HP-36 Pod Tyršovým sadem, zřejmě vytvářejí v rámci Slanisk samostatnou, genetický související skupinu, která již míjí jeskyni Jestřábku a habrůvecké vody odtud odvodňovala k Z,  do prostorů tajemných Lazů, v nichž už 50 let dole nikdo nebyl… Brána na poustevnu Děravku (2009). 3. Speleologický problém Děravky HP-28 Ventarola na Děravce Pověst o Děravce (1914) Podle staré pověsti, kterou kdysi vyprávěli v Habrůvce horníci z knížecích Liechtenšteinských dolů, má „Děravka“ být velká neznámá jeskyně na Rudicko - Habrůvecké plošině. Nikdo však neví, kde Děravka je. Tuto pověst mi na jaře 2005 vyprávěl 76 letý speleolog z Habrůvky pan Arnošt Hloušek, ale znal jsem ji i ze svého dřívějšího studia Burkhardtova literárního odkazu. Zanořil jsem se proto do starých archiválií a zjistil jsem, že tato pověst má reálné jádro, jehož kořeny sahají až na počátek 20. století. Tehdy v roce 1914 měl vynikající výzkumce V. Kubásek objevit na Rudicko - Habrůvecké plošině, v lesní trati „Na Děravce“, neznámou propast, v níž údajně „slyšel hukot tekoucích vod“. Kubásek však objev utajil, a krátce nato v r.1915 padl ve světové válce. Objevená jeskyně zůstala nezvěstná. Bočkova zpráva o Kubáskovu objevu Děravky (1922) V  roce 1922, a opakovaně pak v 1928, se však o Kubáskovu objevu neznámé jeskyně „na Děravce“ přesto zmiňuje Antonín Boček ve svých „Průvodcích do Moravského krasu“. Celý Bočkův inkriminovaný text o Děravce se nachází v jeho knížečce „Moravský kras. Průvodce celým jeho územím a jeho krápnikovými jeskyněmi“ vydané v roce 1922 v Praze, kde se píše: „… vody pokračují (z odtokového sifonu Rudického propadání) v podzemní pouti směrem jihozápadním a jejich pravděpodobný běh na povrchu náhorní roviny Rudicko – Habrůvecké označen přímočarým směrem skupin závrtových, z nichž ony u „Děravky“ jsou snad nejdůležitější, neb se v těchto místech podařilo r. 1914 p. ofic. V. Kubáskovi sestoupiti uvolněným otvorem do studňovité chodby, z níž zřetelně slyšel hukot tekoucích vod. Přesně ono místo neoznačil, chtěje si po zkušenostech při pracích v Moravském krasu nabytých, ponechati prioritu objevu pro sebe, leč zanedlouho padl v Haliči, vzav si s sebou tajemství do hrobu.“ (konec citace: BOČEK, 1922, s. 115, přebírají též: PRIX - BURKHARDT 1949, s.284) . V novém doplněném vydání svého „Průvodce“ se r. 1928 Antonín Boček k objevu nezvěstné propasti na Děravce vrací, znovu opakuje všechna fakta, a navíc hodnověrnost svého tvrzení podpírá tím, že samotného objevitele Kubáska oslovuje důvěrně jako svého „kolegu“ (BOČEK 1928, s. 227). Hledání Děravky R. Burkhardtem (1949) V roce 1948/1949 započali badatelé Rudolf Prix a Rudolf Burkhardt „systematický zákres všech závrtů náhorní roviny Rudicko – Habrůvecké“ (P.R., 1949, s. 303). Přitom narazili na Bočkovu zmínku o nezvěstně propasti, nalézající se v lesní trati „na Děravce“ u Rudice (BURKHARDT – ZEDNÍČEK 1951-1955, s.57). Dr. Rudolf Prix kdysi s V.Kubáskem „často chodil“, ale Kubásek se mu o svém objevu na Děravce přesto nikdy nezmínil, ačkoli právě Prixovi ukázal jiný svůj tajný objev: jeskyni Silvestrovku ve Křtinském údolí, kterou Kubásek taktéž „dlouho tajil a vchod ukrýval“ (PRIX - BURKHARDT 1949, s. 285, BURKHARDT – ZEDNÍČEK 1951-1955, s.57). Z toho Rudolf Burkhardt usoudil, že onou nezvěstnou Kubáskovou propastí je snad míněna jeskyně Silvestrovka (obj. 31.XII.1910) ve Křtinském údolí, a že lokalizace nezvěstné propasti na lesní trať „Děravku“ „povstala snad omylem“ (BURKHARDT – ZEDNÍČEK 1951-1955, s.57). Do Silvestrovky se opravdu vstupuje propastí, která ústí u stropu obrovského dómu. Jeskyně je však hydrologicky opuštěná, a proto z ní „zřetelný hukot tekoucích vod“ nemohl být nikým slyšen. Chybějící zvukový efekt se proto R. Burkhardt snažil vysvětlit „hlasitým crčením (skapových) vod z vysokých komínů padajících na hladinu někdy až 0,5 m hlubokého jezírka, které se v jeskyni objevuje po větších deštích“ (PRIX - BURKHARDT 1949, s. 285). Jeho argumentace se ovšem nejeví dostatečně přesvědčující. Pro případ, že by Bočkova lokalizace propasti na „Děravku“ byla přece jen správná však naznačil, že i zde zná jeden nálevkovitý závrt o průměru 4 m, o němž se mezi rudickými občany povídalo, že kdysi býval hlubokou otevřenou propastí (PRIX - BURKHARDT 1949, s. 285). Speleohistorický rozbor pověsti o Děravce Při analýze výše uvedeného Bočkova textu (BOČEK 1922, s. 115) dospívám (r. 2005) k názoru, že jeho zpráva o nezvěstné propasťovité jeskyni na Rudicko – Habrůvecké plošině, včetně její lokalizace na lesní trať „Děravku“ – je autentická, a pozdější Burkhardtův pokus o její ztotožnění s jeskyní Silvestrovkou pravděpodobně neobstojí. Boček jistě psal o událostech jemu dobře známých, nepochybně mu důvěrně sdělených samotným „kolegou“ Kubáskem. Boček sice nebyl fyzickým účastníkem objevu, ale jistě o něm byl jako „nekorunovaný král moravské speleologie“ dobře informovaný. V. Kubásek svůj objev učinil na „zájmovém území“ německých jeskyňářů kdysi mocné Jeskynní sekce V.D.T. (Verein Deutscher Turisten – sektion fűr Hőhlenforschung), kteří měli za časů habsburského mocnářství a 1. československé republiky ve střední části Moravského krasu silné dominantní postavení. Rudolf Burkhardt doslova uvádí, že “německá výzkumná skupina měla monopolní výzkumné právo na celém území někdejšího liechtenštejnského panství“ (BURKHARDT 1949a, s. 302) a bylo o nich známo, že ho dokáží zneužívat vůči „cizím“ (českým!) jeskyňářům (viz. Prixovo vyhnání v r. 1911 - z pouhé konkurenční řevnivosti - z jím objevené jeskyně Rudolfky ve Křtinském údolí, s následným zavalením vchodu!). Toto je s velkou pravděpodobností důvod, proč V. Kubásek „po zkušenostech při pracích v Moravském krasu nabytých“ tajil svůj objev propasti na Děravce, jakož zatajil i jiný svůj objev: jeskyni Silvestrovku ve Křtinském údolí! Navíc A. Boček vnáší zprávu o nezvěstné propasti na Děravce do literatury již roku 1922, tedy pouhých 6 let po jejím objevení. Taktéž osobnost Antonína Bočka, pozdějšího zakladatele a 1. předsedy brněnského Speleoklubu, po Absolónovi muže č. 1 na kolbišti moravské speleologie - je zcela důvěryhodná, a jím poskytnuté sdělení jistě můžeme považovat za zcela seriózní informaci. Píše v oznamovacím tónu, jako zkušený speleolog, který dobře ví, co píše – a jeho slova nepřipouštějí dvojí výklad. A kdo byl samotný V. Kubásek? Zřejmě i on budí důvěru, neboť sám R. Burkhardt ho charakterizoval jako „vynikajícího výzkumce“ (BURKHARDT 1949, s. 301). Otec Arnošt Hloušek dokonce objevil ve starém čísle Československého krasu fotografii na níž vidíme V.Kubáska ve společnosti výkvětu tehdejší elity speleologie: Karla Absolóna, Antonína Bočka a dalších. (poznámka: snad je to tentýž Kubásek, který v jižní části Moravského krasu učinil objev slavné „ochozské čelisti“ neadrtálce a byl též objevitelem Málčiny jeskyně. V. Kubáska totiž označuje jako objevitele ochozské čelisti a Málčiny jeskyně právě jeho známý dr. Rudolf Prix – a to v Časopise turistů, roč. LIX, 1947, kde na straně 26 uvádí iniciály jména V. Kubáska hned 3x, a to navzdory tvrzení oficiálních pramenů, že objevitelem je K. Kubásek – viz. můj článek o Málčině jeskyni, Speleo 2006 – v tisku). To ovšem znamená, že tajemství Kubáskovi Děravky je neodhalené dosud! Jak speleologicky tajemně jen zní to slovo „DĚRAVKA“! Co se jen za tím historicky starým jménem asi skrývá? Tato pověst jistě proto musela kdysi, když ještě nebyla známa podstatná část jeskynního systému mezi Rudickým propadáním a Býčí skálou, po zásluze vzbuzovat pozornost a jitřit fantazii speleologů, kontemplujících nad speleologickou problematikou Rudicko - Habrůvecké plošiny. Dnes, po úspěšném odhalení tajemství Jedovnického podzemního potoka od ponoru až k vývěru, však již pověst o Děravce dávno ztratila na svém kouzlu a nebýt několika letmých zmínek na zažloutlých stránkách v Československém krasu, byla by již zcela v zapomenuta. Znovuobjevení lesní tratě „Děravka“ na Rudicko - Habrůvecké plošině (2005) Ze stručných  literárních narážek je zřejmé, že generaci starých badatelů: Boček, Prix a Burkhardt byla lokalizace lesní tratě „Děravka“ na náhorní rovině rudicko – habrůvecké ještě známá. Ale ani oni přímo neuvádějí, kde přesně lesní trať „Děravka“ vlastně je. Toto povědomí se postupem času vytratilo, takže když jsem se v r. 2005 vydal Děravku hledat, nežil již (pravděpodobně) nikdo, kdo by lesní trať Děravku znal. Dokonce ani jeden z posledních žijících pamětníků Bočkových, Prixových a Burkhardtových dní, znalec místních lesů, 76 letý velmi zkušený speleolog z Habrůvky pan Arnošt Hloušek (٭1929), netušil, kde se lesní trať „Děravka“ nacházela. „Ve Wiehlově údolí? Možná, že ještě dál k Rudici…“. Dokonce ani profesní lesníci na Školním lesním podniku Křtiny neví, kde by lesní trať „Děravka“ na území někdejšího liechtenstejnského panství, na Rudicko – Habrůvecké plošině, měla být (MALÝ Radek, ústní sdělení, 6.9.2005). Vypátrání přesné polohy lesní tratě „na Děravce“ bylo pro mne proto prvotním úkolem při stopování pověsti o nezvěstné Kubáskově jeskyni. Když mi v dubnu 2005 otec Arnošt Hloušek vyprávěl pověst o Děravce (kterou slyšel od horníků v habrůvecké hospodě), dostal jsem vnuknutí, že musím jít hledat až vysoko do samého nitra Rudicko – Habrůvecké plošiny. V mapě jsem si všiml, že se tam v jejím středu nachází velmi výrazný a dlouhý, hydrologicky opuštěný lesní žlíbek (Košův žlíbek). Napadlo mne, že by se tam měl nacházet neznámý paleoponor, a vydal jsem se ho hledat. Nikdy předtím jsem v tomto velmi odlehlém a speleologicky opomenutém zákoutí Moravského krasu, nebyl. A právě do těchto míst mne dne 3. května 2005 dovedla má intuice. V okolí žlíbku jsem si ihned všiml celé řady anonymních závrtů, z nichž některé mají dokonce čerstvě prořícená dna do podzemí. „Není-li tento závrtový cedník „Děravkou“, co je potom Děravka?!“, lamentuji. O několik dnů později - 7.června 2005 – definitivně odhaluji tajemství lokalizace lesní trati „Děravka“. V Moravském zemském archivu mi knihovnice Barbora Roučková podává starou mapu lichtensteinského panství v okolí Habrůvky, pocházející již z roku 1826. Můj pohled na ní ihned upoutává nápis „Djrafka“ (MZA, D9, k.153, sg. 624). Je to Děravka!!! Tímto způsobem jsem objevil lesní trať „Děravku“ na povrchu Rudicko – Habrůvecké plošiny a její speleologickou problematiku, pro současnou generaci. Objev Ventaroly na Děravce (3. května 2005) Dne 3.5.2005 jsem při speleologické rekognoskaci Habrůvecké plošiny, přišel v místě vějířovitého soutoku opuštěných žlíbků v lesní trati Chvalkov, v Košově žlíbku, v pramenné oblasti Wiehlova údolí, 600 m západně od Klostermannovy studánky, k velmi výrazné kumulaci závrtů. V této anonymní závrtové skupině ihned upoutala moji pozornost zejména malá propadlinka v řečišti zaniklého paleotoku o průměru pouze 1,8 x 1,3 m a hloubce 0,75 m, nalézající se u úpatí 1 m vysoké, morfologicky však velmi přitažlivé, erozně omleté, skalky. Proto jsem provedl prohlídku jejího dna, a z něj jsem z průduchu v hlíně ke svému úžasu zřetelně ucítil jemně vanout chladný dech podzemí, až se květinka u průvanového místa chvěla. Ačkoli se toto průvanové místo nachází ve výšce 487 m.n.m. (na základě odečtu ze ZM ČR), tzn. velmi vysoko na povrchu náhorní plošiny, tak z něj průvan vanul na počátku května (2005) směrem ven. Objevenou lokalitu jsem proto oficiálně pojmenoval „Ventarola na Děravce“ a v rámci jednotné registrace všech závrtů Habrůvecké plošiny jsem ji přiřadil evidenční číslo HP-28, které jsem vyrazil na měřičský bod a přinýtoval ho ke skále. Tajemné vyzařování tohoto místa způsobilo, že jsem se rozhodl, že této lokalitě budu věnovat veškerou svoji speleologickou péči. Konzultací tohoto zajímavého objevu jsem dále zjistil, že propadlinky u skalky si již dříve všimli (okolo r. 1995) lesní dělníci, kteří na dohled odtud stavěli myslivecký seník, jednímž z nich byl habrůvecký speleolog, pan Arnošt Hloušek (HLOUŠEK Arnošt, ústní sdělení 2005). Rudickým jeskyňářům nebyla tato lokalita známá (ŠEBELA Roman, ústní sdělení 6/2005). Na základě upozornění pana Zdenka Fárlíka (ZO 6-05) jsem však byl následně uveden na stopu důležitého, ale speleologicky zapadlého článku Rudolfa Burkhardta:„Rudická plošina – nové východiště objevů jeskyní Jedovnického potoka“, který vyšel před 46 lety v dnes téměř nesehnatelném čísle 1/1959 Vlastivědných zpráv z Adamova a okolí (BURKHARDT 1959a). R. Burkhardt v článku zveřejnil svůj soupis závrtů nalézajících se v prostoru mezi tehdejšími konci Býčí skály a Rudického propadání, včetně schematické mapky. Jeden z posledních existujících exemplářů tohoto čísla (1/1959) Vlastivědných zpráv z Adamova a okolí, (které nemají ani v MZA) se mi nakonec podařilo sehnat k prostudování až od samotného archiváře Historicko – vlastivědného spolku v Adamově, p. Richarda Beránka, který mi zapůjčil svůj vlastní osobní výtisk. Z článku, i z přiložené mapky je evidentní, že R. Burkhardt „propadlinku“ Ventaroly na Děravce znal již v r. 1959. Uvádí ji pod svým vlastním evidenčním kódem Ha 31/5 v soupisu závrtů lesní trati Chvalkov, kde se zmiňuje o „propadání v korytě periodického potůčku, (který se propadá) někdy až u 1 m vysoké skalky při jižním svahu, (kde byla) kopána sonda. (BURKHARDT 1959a s. 7). Tímto způsobem se dozvídáme důležitou informaci, že „propadlinka“ je ve skutečnosti pozůstatkem starého (speleologického?) výkopu. O jeho autorství, jakož ani o dalších okolnostech výkopu, však Rudolf Burkhardt bohužel nezanechává žádnou bližší informaci. Vzhledem k preciznosti všech jeho literárních záznamů, proto můžeme oprávněně předpokládat, že mu tyto okolnosti nebyly známy. Ventaroly si však R. Burkhardt na dně výkopu jistě nevšiml, protože jinak by tuto dokonale strategicky umístěnou lokalitu pravděpodobně preferoval ke speleologickému průniku na hledaný Jedovnický podzemní potok na místo stranou ležícího problematického Závrtu u Klostermanovy studánky. Vůbec bych se proto nedivil, kdyby tento anonymní speleologický výkop pocházel z období již (dávno) před rokem 1945, tedy z časů, kdy Rudicko – Habrůveckou plošinou procházeli jeskyňáři německé Jeskynní sekce „Vereinu“ (V.D.T.), kteří zde prováděli, pod vedením ing. Feitla, rozsáhlý virgulový průzkum. Jako kuriózní památka na tento průzkum se zachovala podivuhodná virgulová mapa předpokládající neskutečné jeskynní bludiště pod Rudicko - Habrůveckou plošinou a Harbechami (FEITL 1937, BURKHARDT, 1960, PRIX – BURKHARDT 1949, s. 286). Poválečným odsunem německého obyvatelstva však již brzy zaniklo povědomí o speleologické činnosti speleologů německé národnosti, kteří kdysi měli v prostoru Rudicko – Habrůvecké plošiny a Křtinského údolí silné dominantní postavení. Do tohoto pohnutého období tedy můžeme jistě předběžně datovat vznik anonymního výkopu v místě Ventaroly na Děravce. U „kopané sondy“ však každopádně chybí (zjevná) deponie, a proto výkop musel být jen zcela nepatrných rozměrů. A nebo je snad zamaskovaný? A nyní zpět k pověsti o Děravce: není toto nakonec onen hledaný nezvěstný Kubáskův výkop Děravky z roku 1914?! Karsologická poloha objevené ventaroly vůči systému Býčí skály Ventarola na Děravce (HP-28) velmi pravděpodobně detekuje paleoponor dnes již neexistujícího paleotoku, který na povrchu bádenského ostrova: dnešní Rudicko – Habrůvecké plošiny, vytvořil ve výškách kolem 500 – 415 m.n.m. až překvapivě rozsáhlou síť žlíbků, povrchově odvodňující k Padochovu na západě. Podle současných geodetických údajů se Býčí skála nejvíce přibližuje k tomuto podezřelému místu v oblasti Srbského sifonu, kde míjí Ventarolu na Děravce ve vzdálenosti 380 m SZ odtud a ovšem o cca 150 m níž. Směrem k Srbskému sifonu ale asi paleoponor neodvodňoval, neboť mu k tomu zřejmě bude chybět tektonická dispozice. Mnohem pravděpodobnější se mi jeví odtoková cesta z paleoponoru Ventaroly na Děravce JZ směrem, v souladu s tektonickým zlomem Košova žlíbku, který s velkou pravděpodobností generálně sleduje k jihozápadu, tzn. vstříc Býčí skále někam mezi Škaredý sifon a Gotickou chodbu. Tudy je to k Býčí skále vzdušnou čarou už 800 m daleko. Alternativní teorie „paralérní jeskyně“ do Křtinského údolí a problém Tří kotlů Prozatím nelze rozhodnout zda Ventarola na Děravce nemůže dokonce být paleoponorem s vlastním nezávislým odvodňovacím mechanismem pod Habrůveckou plošinou, který se s jeskynní soustavou Býčí skály v podzemí nikdy nesetkal a prochází tudíž samostatně souběžně s ní do Křtinského údolí, po její JV straně. Podotkněme jen na tomto místě, že teorii o existenci neznámé jeskyně paralélní s Býčí skálou, naznačil již r. 1928 Antonín Boček v souvislosti s problematikou tajemných Tří Kotlů ve  Křtinském údolí (BOČEK 1928, s. 264). V roce 2005 jsem dospěl ke shodnému pocitu nezávisle svým studiem morfologickým. Tím by se pravděpodobně začala řešit otázka geneze velmi významného SV tektonického zlomu, který ve vývěrovém dílu Křtinského údolí vymodeloval podivuhodný skalní monument meandru Zubu času. Tento JZ - SV tektonický zlom od Zubu času protíná velmi důležitou závrtovou linii Tří kotlů a vyznívá k SV do neznáma, pod vysoký masiv Habrůvecké plošiny. Tímto směrem se ve vzdálenosti 2 km od Křtinského údolí nachází Ventarola na Děravce, jejíž hloubkový potenciál na dno Křtinského údolí obnáší -157 m (odečet ze ZM ČR). Speleologické důležitosti celého přírodního amfiteátru u Tří kotlů si byl v tomto opravdu podivuhodném dílu Křtinském údolí plně vědom i sám mistr křtinské speleologie Rudolf Burkhardt, který právem vyzdvihl jeho hodnoty, když napsal, že představuje: „vděčné pole morfologického, geologického, a hydrograficko – speleologického průzkumu“ (BURKHARDT – ZEDNÍČEK 1951 – 1955, s. 61). ZO ČSS 6-31 S.P.P.M. bude k řešení této problematiky z Habrůvecké plošiny přirozeně inklinovat a budeme ji aktivně řešit svými podzemními speleologickými průzkumy z pracovišť: z Děravky i od Habrůvky. Závěr Odpověď na všechny tyto zajisté mimořádně interesantní otázky nastíní řádný speleologický průzkum „Ventaroly na Děravce“. Z těchto důvodů jsem „Děravku“ vytipoval jako detašované speleologické pracoviště ZO ČSS 6-31 S.P.P.M., s plánovaným termínem zahájení otvírky jaro 2006. Proto dne 6.9.2005 proběhlo u Ventaroly na Děravce terénní Správní řízení ve věci povolení speleologického pracoviště za účasti: RNDr. Antonín Tůma (za Správu CHKO Moravský kras), ing Radek Malý (za Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny), Karel Kalendra (za Obecní úřad Habrůvka), Marek P. Šenkyřík (za ZO ČSS 6-31 SPPM) a jako vzácný host se jednání zúčastnil zasloužilý habrůvecký speleolog p. Arnošt Hloušek. Všechny zúčastněné strany byly Speleologickým projektem výzkumu Habrůvecké plošiny (ŠENKYŘÍK 2005c) kladně osloveny, a Správa CHKO Moravský kras proto bezproblémově vydala ZO 6-31 povolení ke speleologické činnosti. Situace na pracovišti na jaře 2006 Dne 8. ledna 2006 byla provedena zimní kontrola průvanové činnosti ventaroly. V terénu leželo cca 40 cm sněhu, teplota dosahovala -9 stupňů. V místě průduchu ventaroly byl napříč sněhovou pokrývkou výtátý malý tunýlek o průměru 5 cm se zledovatělou vnitřní skořápkou. Ventarola na Děravce tedy dýchá jen málo, ale dýchá. Dne 30. března 2006 zde byla provedena další kontrola během jarního tání sněhu. Na náhorní plošině dosud ležela sněhová pokrývka, ale v „propadlince“ Ventaroly přesto končil svoji pouť poměrně bujarý ponorný potůček o průtoku cca 2,5 l/sek. Tímto pozorováním jsem potvrdil, že Ventarola na Děravce je inundačním ponorem, na což poukázal již r.1959 R.Burkhardt, když se zmiňoval o periodickém potůčku, který se propadá někdy až u 1 m vysoké skalky při jižním svahu, kde byla kopána sonda (BURKHARDT,1959a, s. 7). V přítomné chvíli (duben 2006) jsou již v chodu připravné práce k fyzické otvírce tohoto slibného pracoviště na Habrůvecké plošině, které ZO 6-31 zahájí v nejbližším čase. Některé další závrty oblasti Děravky: HP-33 Ponor na Chvalkově Nepatrná prohlubeninka v korytě žlíbku 11,5 m severně od Ventalory na Děravce. O tomto nepatrném „propadání v korytě periodického potůčku“ se zmiňoval BURKHARDT (1959a, s.6,7). HP-27 Závrt na Chvalkově Ve směru předpokládaného podzemního odtoku periodického potůčku z ponoru Ventaroly na Děravce, se nalézá 23 m J směrem pěkný mísovitý závrt HP-27 o průměru 8,7 m a hloubce 1,8 m, Burkhardtem evidovaný jako Ha 31/3 (BURKHARDT, 1959a, s.6,7). Závrt je nápadný svoji polohou u křižovatky lesních cest v Košově žlíbku, v lesní trati na Kalech. Seník v lesní traťi Chvalkov, o nějž jsem pečoval (2009). HP-29, HP-30, HP-41, HP-40 Závrtky sv. Antoníčka Asi 130 m JV od Ventalory na Děravce směrem ke Klostermannově studánce se na dně lesního žlíbku nalézá nenápadná skupinka miniaturních mikrozávrtků, které zde pojmenovávám „Závrtky sv. Antoníčka“. Speleologicky nejzajímavější z nich je typicky nálevkovitý závrtek HP-41 o průměru 2,7 m a hloubce 1,4 m, s příkrými strhlými hlinitými stěnami, sesedajícími do neznámého podzemí. Stejného typu je i nedaleký sympatický dvojzávrtek HP-29 a HP-30. Východní ze závrtků (HP-29) tvoří nálevka o průměru 2,9 m a hloubce 0,7 m. Druhý závrtek (HP-30) se nalézá na ose V-Z jen za půlmetrovým přepažením. Má průměr 2,9 m a hloubku 1,1 m. Za zmínku v závrtové skupince u sv. Antoníčka ještě stojí mikronálevka HP-40. Má průměr 1,4 m a hloubku pouhých 0,4 m a svým vzhledem i velikostí zcela připomíná „Burkhardtův závrtek“ v lesní trati na Slaniskách (viz. HP-12). Závrty v Košově žlíbku HP-25, HP-26, HP-42, HP-53 Jiná závrtová skupinka lesní trati Chvalkov, se nachází na dně Košova žlíbku Z od Ventalory na Děravce. Nejkrásnější je zde typicky nálevkovitý závrt HP-26 o průměru 8,5 m a hloubce 2 m, jehož dno jeví známky mírného sesedání. Burkhardt závrt evidoval v r. 1959 jako Ha 31/2 a vyzdvihl jeho speleologickou důležitost slovy: „velmi slibný“, ovšem ve vztahu k tehdejším dobovým okolnostem (BURKHARDT, 1959a, s. 6,7). Dosud neevidovaná vsedlinka HP-42 (o průměru 2,3 m x 1,9 m a hloubce 0,7 m) pak zřejmě na dně Košova žlíbku detekuje další paleoponor z nejmladší vývojové fáze žlíbku. Na akumulační terase na levém břehu Košova žlíbku se ještě nalézají malé závrty HP-53 o průměru 2,5 m, hl. 0,9 m se sedajícím dnem, a HP-25 o průměru 2,7 m a hloubce 0,5 m. Závrty u černých hlín HP-15, HP-17, HP-18, HP-39  Od Ventaroly na Děravce, asi 150 m SV směrem, se nachází v lesní trati „U černých hlín“ další závrtová oblast. Zatím zde byla přidělena evidenční čísla HP-15, HP-17, HP-18 a HP-39. Tato oblast však ZO 6-31 speleologicky již nezajímá, neboť zde se již nacházíme v blízkosti koncových partií Rudického propadání. HP-43 Závrt u kamenné lávky Ve vzdálenosti 280 m SZ od Ventaroly na Děravce směrem k Býčí skále, se nalézá v lesní trati Nová seč, nálevkovitý závrt o průměru 9,5 m a hloubce 2,8 m. Tento závrt je v literatuře znám jako „Závrt u kamenné lávky“ (HAVEL, 1989, s. 44 a 109) a Burkhardt ho evidoval jako Ha32/2 (BURKHARDT, 1959a, s.6,8). Nálevka závrtu vznikla na akumulační terase na pravém břehu Košova žlíbku, severně od zářezu koryta zaniklého paleotoku, tzn. že se dle geomorfologického rozčlenění Rudicko-Habrůvecké plošiny nalézá již na jejím „rudickém“ břehu. Košův žlíbek v těchto místech přepažuje 33 m SV od závrtu historický kamenný můstek lesnické cesty, podle něhož byl závrt pojmenován. R. Burkhardt v r. 1959 „Závrt u kamenné lávky“ hodnotil - vzhledem k dobovým okolnostem - jako nadějný a vytipoval ho jako jednoho z  adeptů pro případnou speleologickou otvírku při hledání tehdy neznámého jeskynního systému na Jedovnickém podzemním potoce (BURKHARDT, 1959a, s.8,9). Proto v závrtu č. 2 v lesní trati Nová seč započali v roce 1962 bratří Šeréblové z Brna s hloubením šachty (VÝBOR SK, 1963, s. 36, BURKHARDT, 1965). O jejich krátce kopáné průzkumné sondě existuje letmá zmínka ještě z r. 1963 (ŠTELCL 1964), ale v zápětí již r. 1965 píše R. Burkhardt o průzkumu v minulém čase (BURKHARDT, 1965). Hloubka výkopu tehdy dosáhla podle literárních sdělení pouhých 3 metrů (HAVEL, 1989, s. 44 a 109). Podle svědectví současného předsedy ZO ČSS 6-01 Býčí skála Jiřího Svozila – však bylo na průzkum navázáno ještě v 70. letech, kdy průzkumná šachta dosáhla podstatně větší hloubky cca – 10 m, ale protože „závrt nikam nepouštěl“, bylo pracoviště opuštěno, aniž byly jeho výsledky prezentovány v literatuře (SVOZIL, Jiří, osobní svědectví 2005, MRÁZEK 1978?). Podle Havlova literárního záznamu tento obnovený speleologický průzkum Závrtu u kamenné lávky proběhl v letech 1975 až 1978 a výkop dosáhl hloubky – 9m (HAVEL 1989, s. 67, 109). Závrt u kamenné lávky je tedy bývalým pracovištěm členů ZO ČSS 6-01 z Býčí skály. O rozsahu vykonaných prací nejlépe vypovídá nepatrná haldička z vytěžených sedimentů, deponovaná nad hranou nálevky závrtu. Výkop podle všeho nepřekonal ani akumulační pokryv uložený na dně Košova žlíbku, a proto zřejmě nedosáhl skalního podloží s předpokládaným zkrasověním. Protože závrt bezprostředně geneticky souvisí se závrtovou skupinou Děravky (tzn. s územím, které nyní studuje ZO ČSS 6-31 SPPM), objevuje se ještě i v tomto soupisu závrtů Habrůvecké plošiny. Obnovovat zde speleologické pracoviště ZO ČSS 6-31 SPPM však nehodlá. Jak dnes víme, Jedovnický podzemní potok pod závrtem ve skutečnosti neteče. Býčí skála míjí Závrt u kamenné lávky v oblasti Škaredého sifonu cca 300 m SZ odtud. Geneze zkrasovění pod Závrtem u kamenné lávky, jakož i všech ostatních závrtů Děravky proto zůstává: nejasná. Nad Gotickou chodbou Býčí skály. Závrty na Dřínové HP-47, HP-48 HP-48 (Burkhardt: Ha 26/1) – oválný průměr 11,5 x 7,5 m na JV ose, hloubka 1,3 m, připomínající malou těžební jámu. Jezírko deštné vody na dně každopádně dokazuje, že se jedná o lokalitu s hermetickou ucpávkou – ale Burkhardtovi se líbil (BURKHARDT 1959a). Několik metrů JV od závrtu HP-48 se však nachází slibná nálevka závrtu HP-47 (Burkhardt: Ha 26/2) o průměru 3,2 m a hloubce 1 m, která se Burkhardtovi taktéž kdysi zamlouvala (BURKHARDT 1959a). Závrty v Průbě HP-49, HP-51, HP-52, HP-50 HP-49 – pěkný, typicky mísovitý závrt vysoko v levém břehu Košova žlíbku, o průměru 10 m, hloubce 1,1 m, s 24 m dlouhým erozním zářezem přítokového žlíbku. Dne 31.3.2006 jsem fotografoval Závrt v Průbě v hydrologické funkci, kdy se dnem závrtu vsakoval do podzemí malý potůček tajícího sněhu o průtoku do 1 l/sek. Tento závrt s ponornou funkcí je zřejmě zataraseným jeskynním komínem a zajímavý je svojí pozicí na JZ dislokaci, jíž v nedalekém Křtinském údolí odpovídá strmý žlíbek se závrty HP-13 a HP-14, což nemusí být nevýznamné, spíše však ale ponor na dně závrtu odvodňuje do Býčí skály. Burkhardt (1959a) tento nápadný závrt znal jako Ha 27/1 a ve své době (1959) to byl pro něj nejbližší nesporný závrt Habrůvecké plošiny v neznámu před přítokovým sifonem Býčí skály (BURKHARDT 1959a, s. 6 a 8). Závrt HP-49 V Průbě byl jedním z šesti závrtů v oblasti Děravky, které se Burkhardtovi nejvíce líbily (viz. HP-43, HP-26, HP-47, HP-48, a též závrt Ha 32/5 v trati Nová seč na nedaleké Rudické plošině) (BURKHARDT, 1959a). Závrt HP-49 je jeden z mnoha ve speleologii prakticky neznámých závrtů Habrůvecké plošiny. Znovuobjevil jsem ho v rámci své vlastní současné rekognoskace dne 18.7.2005, a pohled do Burkhardtovy mapky byl pro mne pouze zpětnou vazbou. Po obou stranách dominantního závrtu HP-49 V Průbě leží dva satelitní závrtky HP-51 o průměru 3 m a hloubce 0,5 m, a závrtovitá nerovnost HP-52 o průměru 4 m, hl. 0,5 m. Až těsně pod hranou náhorní plošiny jsem objevil krásný nálevkovito – mísovitý závrt HP-50 o průměru 7,5 m a hloubce 1,7 m, který Rudolf Burkhardt (1959a) kupodivu neznal. Závrt HP-50 tedy muže být považován za můj objev na Habrůvecké plošině (obj.24.7.2005). 4. Speleologický problém Klostermannovy studánky Ponorný potůček Klostermannovy studánky SV okraj studijního území Habrůvecké plošiny hydrologicky vymezuje pramen Klostermannovy studánky. Malý ponorný potůček, který ze studánky vyvěrá, se zanořuje do podzemí poměrně mohutným, 130 m dlouhým, až 32 m širokým, a 6 m hlubokým, slepě končícím žlíbkem (SOBOL 1957, PRIX, R., 1962, s.6). Protože pramen Klostermannovy studánky pramení na kulmských horninách, má sice jen malou, ale zato trvalou průtoční hodnotu, která nepřesahuje cca 0,5 l.s-1. Ve vzdálenosti 22,3 m od studánky proto stojí v korytě potůčku dřevěno – hlinitá hráz, která kdysi sloužila k umělému zvýšení průtoku na ponorném potůčku, v době konání koloračních (barvících) pokusů. HP-45 Recentní ponor Klostermannovy studánky Ve vzdálenosti 107,7 m od Klostermanovy studánky, tedy 22,3 m před uzávěrovou stěnou slepého žlíbku, se v hlinitém dně žlíbku nachází recentní ponor potůčku tvořený malou vsedlinkou v hlíně o průměru 1,4 m a hloubce 0,5 m. Dva metry vlevo od současného jícnu, se při úpatí svahu žlíbku, nachází (přímo pod měřičským bodem HP-45) druhá propadlinka. HP-44 Slepý žlíbek Klostermannovy studánky, jeskyně č.1019 Ponorný žlíbek Klostermanovy studánky slepě končí ve vzdálenosti 130 m asi 6 m vysokou, příkrou hlinitou stěnou. Slepé zakončení ponorného žlíbku Klostermannovy studánky lze považovat za původně mísovitý závrt o průměru 32,5 m a hloubce 6 m, v místě paleoponoru. O ponorném žlíbku a přilehlém závrtu přemýšlel již r. 1902 význačný krasový badatel Martin Kříž, který zde vypočetl pro zdejší propast, nebo chodbu stupňovitou celkovou hloubkou –199 m (!) (KŘÍŽ – KOUDELKA, 1902, s.31). Kříž a Koudelka o závrtu v roce 1902 dále psali, že: „vody zde do hlubin se vrhající nemohou jinam vnikati než do podzemního řečiště vedoucího z propadání Jedovnického k Býčí skále a k východu v Josefově (KŘÍŽ – KOUDELKA, 1902, s.31), což byl úsudek zcela správný, jak dokázaly pozdější kolorační experimenty (BURKHARDT 1959b aj.) K tomuto místu (HP-44) se vztahuje zpráva o existenci ventaroly, kterou zde v zimě 1958/1959 objevili R. Burkhardt s J.Jirouškem, jejíž přítomnost bezprostředně iniciovala zahájení průzkumných prací v sousedním závrtu HP-22 (BURKHARDT, 1959b). V roce 1962 bylo započato s otvírkou v místě „mastného fleku“ u čelní stěny slepého žlíbku. Šachta v hloubce –7m zastihla horizontální chodbu původního ponoru Klostermannovy studánky (jeskyně č. 1019 dle Jednotné evidence jeskyní MK), která směřuje pod sousední závrt (VÝBOR SK 1963, s. 36). HP-22 Závrt u Klostermannovy studánky, jeskyně č. 1018 Ve směru prodloužené osy slepého žlíbku, se jen za pětimentrovým přepažení uzávěrové stěny (po níž prochází lesní silnička) nalézá obrovský skalní nálevkovito – studňovitý závrt HP-22 o průměru 22 m, a hloubce asi –12 m: jemuž Rudolf Burkhardt kdysi věřil. Závrt u Klostermannovy studánky je v literatuře poprvé zmiňován již v r. 1902 M. Křížem a F. Koudelkou, v jejich Průvodci do jeskyň moravských, kde je mu vypočtena hloubka propasti, neb stupňovité chodby po hladinu Jedovnického podzemního potoka jdoucí -199 m (KŘÍŽ – KOUDELKA, 1902, s.31). V 30. až 60. letech 20. století proto poutal Závrt u Klostermannovy studánky pozornost speleologů, kteří odtud hledali cestu do neznámého jeskynního systému na Jedovnickém podzemním potoce. Od 30. let zde pracovali bratří Rezové, dr. Sobol se studenty, J.Urbánek, R. Burkhardt, O. Zedníček, a členové habrůvecké skupiny: A.Buchta, E.Jašek a A.Hloušek, avšak vždy jen po krátký čas a bez potřebné vytrvalosti (BURKHARDT 1959b). Obrat nastal v zimě 1958/59, kdy při prohlídce závrtů v širším terénu mezi tehdejšími konci Rudického propadání a Býčí skály, objevili R. Burkhardt s J.Jirouškem při úpatí 6 m vysoké uzávěrové stěny slepého žlíbku pod Klostermannovou studánkou (HP-44) „mastný flek“ ventaroly. V červnu 1959 proto zahájili R. Burkhardt, M.Ptáček, R.Russ, A.Hloušek, E.Jašek, B.Zouhar, J. Urbánek, J Hloušek, J.Malík a další otvírku závrtu, neboť předpokládali, že odtokovou cestou ve směru ponorného potůčku Klostermannovy studánky proniknou do tehdy neznámého úseku jeskynního systému na Jedovnickém potoce, mezi Rudickým propadáním a Býčí skálu (BURKHARDT 1959b). Dne 15.VII.1959 R.Burkhardt a kol. provedli na ponorném potůčku Klostermannovy studánky při průtoku asi 0,5 l/sek. barvící pokus pomocí 100 gr fluorescejnu při němž se obarvená voda objevila již asi za 15 hodin v Přítokovém sifonu v Býčí skále (BURKHARDT 1959b). Průzkumem dna závrtu byla v hloubce -12 až - 19 m odkryta horizontální jeskyňka, která je dle Burkhardtova posudku geneticky starší úrovní soustavy propadající ho se potůčku (BURKHARDT 1959b). Nejdůležitějším momentem byl nález tektonického zlomu o směru 550 a jihovýchodního úklonu asi 50 - 600, jimž se v roce 1959 podařilo dosáhnout hloubky asi 19 m pod terén, tj. pod kótu 522,9 m na lesní silničce mezi závrtem a slepým žlíbkem (BURKHARDT 1959b). V roce 1960 došlo v závrtu k sesuvu stěny sedimentů ve stupní partii horní – k SV směřující chodby. Proto bylo započato s otvírkou na západ směřující chodby v úrovni chodby známé, jíž bylo proniknuto do vzdálenosti 5 m (VÝBOR SK 1962, s. 26).V roce 1962 však již zřejmě začalo docházet na pracovišti ke stagnaci, neboť R. Burkhardt psal, že: „… je žádoucí rozšířit počet pracovníků na tomto problému, aby otvírka mohla pokračovat v takovém tempu, jako tomu bylo díky účasti habrůveckých členů v r. 1959“ a současně vyzýval další zájemce k účasti na řešení tohoto problému (BURKHARDT – PTÁČEK 1962). V té době Burkhardt uvádí z podzemí Závrtu u Klostermannovy studánky nejméně dvě etáže podzemních potůčků, z nichž nejstarší horizontální etáž se nachází již asi 12 m pod terénem a je na ni vázána erozní chodba směřující ze dna závrtu jednak pod slepý žlíbek a dále směrem „po vodě“ k ZJZ (BURKHARDT – PTÁČEK 1962). Poslední zmínka o probíhajícím průzkumu závrtu HP-22 pochází ještě z r. 1963 (ŠTELCL, 1964), pak však již průzkum předčasně skončil z důvodu nedostatku pracovníků (BURKHARDT 1965). Na speleologický průzkum závrtu HP-22 bylo nověji navázáno v letech 1980 a 1988 členy ZO ČSS 6-04 Rudice, ale bez významnějšího úspěchu, takže přes značný hlubinný potenciál zde bylo nakonec dosaženo hloubky pouhých –22 m (HAVEL 1989, s. 109). (poznámka: výsledky těchto novějších prací zde nemohly bohužel být literárně zaznamenány, neboť mi ani po urgenci nebyly potřebné materiály zapůjčeny k prostudování). Závrt u Klostermannovy studánky je jedním z největších závrtů na Rudicko – Habrůvecké plošině, který se svými dimenzemi blíží srovnání se Třemi Kotly ve Křtinském údolí. Jistě proto nezůstane trvale nepovšimnut jeskyňáři z Habrůvecké plošiny. Pod závrtem lze očekávat další neznámé hluboké, těsné puklinovité propasti. Lokalita je sice koloračně navázána na Obří dóm v Rudickém propadání, ale výrazná závrtová linie JZ směru naznačuje spíše původní (paleo)odtok pod levý břeh Košova žlíbku, tedy pod sever Habrůvecké plošiny. Současná recentní hlubinná odtoková cesta ponorného potůčku Klostermannovy studánky, která se zcela nepředvídatelně chytla SZ zlomu do Obřího dómu Rudického propadání, bude pravděpodobně jen stěží průlezná. V  JZ směru původního odtoku pod Habrůveckou plošinu si však dokáži představit chodbu průstupnějších rozměrů. Závrt u Klostermannovy studánky (a přilehlá jihozápadní závrtová linie) proto bude v budoucnu pravděpodobně více přitahovat jeskyňáře z Habrůvecké plošiny, než jejich kolegy z Rudice. V přítomné chvíli (r.2006) je toto staré opuštěné speleologické pracoviště zpustlé a dno závrtu je zavalené. Mám zájem provést v r. 2006 studijní prohlídku podzemních prostor pod závrtem, spojenou s pořízením kvalitní mapové a fotografické dokumentace. Speleologické pracoviště zde však ZO ČSS 6-31 (přinejmenším v horizontu několika nejbližších let) neplánuje otevírat, neboť vidím vyšší a zajímavější speleologické perspektivy při otvírce 600 m vzdálené Ventaroly na Děravce, eventuálně i v otvírce některého ze závrtů Jihozápadní linie od Klostermannovy studánky pod Habrůveckou plošinu. Závrt u Klostermannovy studánky je lokalitou o níž se studijně dělíme s jeskyňáři z Rudické plošiny. Jihozápadní závrtová linie HP-21, HP-16, HP-19, HP-9, HP-7, HP-46… Jihozápadní závrtová linie pokračuje za závrtem HP-22, ke křižovatce lesních cest Křtiny – Rudice, kde se nachází zastřený mísovitý závrt HP-21 (průměr 7,5 m a hloubka 0,8 m), který kdysi sloužil jako místo deponování sedimentů těžených ze Závrtu u Klostermannovy studánky (Hloušek, Arnošt, osobní svědectví 2006). Někde v těchto místech zřejmě dochází k bifurkaci chodeb, z níž recentní podzemní potůček Klostermannovy studánky odtéká podél SZ tektonického zlomu do Obřího dómu Rudického propadání. Jako nový názor zde vyslovuji svoji teorii o existenci vývojově starší paleoodtokové cesty výrazně jihozápadního směru, která Klostermannovu studánku původně zřejmě odvodňovala pod sever Habrůvecké plošiny. Tato JZ závrtová linie pokračuje od závrtu HP-21 pod nedaleký krásný dvojzávrt HP-16 a HP-19. Tento dvojzávrt je založený na JZ ose 2300, což je zcela v souladu s geomorfologií území. Mísovitý závrt HP-16 má průměr 7 m a hloubku 1 m, zatímco sousední HP-19 je typicky nálevkovitý, má průměr 9 m a hloubku 2 m, a jistě by byl dobrý ke kopání. Asi o 100 m dál JZ směrem se nachází další velký nálevkovitý závrt HP-9 o průměru 16 m a hloubce 2,8 m, který by též byl vhodný ke speleologickému zkoumání. Zde jsme již 250 m vzdáleni od Závrtu u Klostermannovy studánky směrem pod Habrůveckou plošinu a neodvratně se vzdalujeme Rudickému propadání. V okolí závrtu se nachází celá řada dalších (zatím neevidovaných) depresí, ale není vyloučeno, že některé z nich mohou být zaniklé doly. Jihozápadní závrtovou linii jsem sledoval přes další typický závrtek HP-7 až k typické závrtovité sníženině HP-46 o průměru 6,5 m a hloubce 0,7 m, kde jsem ve vzdálenosti 450 m od ponoru Klostermannovy studánky svoji rekognoskaci terénu prozatím dne 12.7.2005 z časových důvodů ukončil. Již teď však považuji prakticky za jisté, že původní paleoodtok z (paleo)ponoru Klostermannovy studánky se původně dál JZ směrem pod Habrůveckou plošinu. Tento geologicky starší jihozápadní odtok mne bude samozřejmě velmi zajímat… Závěr Před příchodem ZO 6-31 na Habrůveckou plošinu by se těžko hledal speleolog, který by mohl na téma speleologické problematiky Habrůvecké plošiny něco zasvěceně říct. Problematika Habrůvecké plošiny byla současné generace jeskyňářů více méně neznámá. Toto vákuum částečně odstranil teprve Projekt speleologického průzkum Habrůvecké plošiny sepsaný v srpnu 2005 jako neveřejné číslo Acta Speleohistorica 5/2005 speciálně pro potřebu Správy CHKO Moravský kras, který byl též distribuovaný v nákladu 70 výtisků základním organizacím České speleologické společnosti (ŠENKYŘÍK 2005c). Doplněným a 1. autorizovaným vydáním tohoto Projektu je tento sborník Acta Speleohistorica 7/2006. Soustředil jsem do něj výsledky 1 roku speleologického průzkumu ZO 6-31 této oblasti a jistě již teď přináší řadu cenných poznatků o zkrasovění této donedávna zapomenuté části Moravského krasu. Speleologická problematika Habrůvecké plošiny byla až dosud zcela zacloněna slávou  Křtinského údolí. V blízkosti takových center jeskynního výzkumu jako je: Býčí skála, Výpustek, Jestřábka, či Rudické propadání, byla až dosud Habrůvecká plošina pouhou druhořadou periferijní popelkou, o jejíž speleologický průzkum nikdo nejevil zájem. Nyní, na počátku 21. století, však žijí speleologové již realitou, že většina hlavních (primárních) speleologických problémů Moravského krasu je ve své podstatě vyřešena, od ponoru k vývěru. V našem případě se ve střední části Moravského krasu jedná zejména o jeskynní systém Rudické propadání – Býčí skála, který již je prostoupen po podzemním řečišti Jedovnického potoka, v celé své délce. Tradiční speleologické magnety, které až dosud na sebe poutaly pozornost starých krasových badatelů, proto již ztrácejí na své přitažlivé síle a dnešní potomci krasových dědů se proto musí porozhlédnout po svém okolí po problematikách spíše sekundárního významu, které dosud unikaly pozornosti. Tyto „sekundární“ problematiky se však za současné situace na počátku 21. století, stávají problematikami p r i m á r n í m i a pro dnešní novou nastupující generaci jeskyňářů jsou vskutku prubířskými kameny nárožními. Tak byla např. teprve nedávno „objevena“ speleologická problematika nenápadné plošiny Skalka nad Ochozí, či Mokrské plošiny. Rovněž problematika Křtinského údolí, mezi Vokounkou a Třemi Kotly, byla po desetiletí v důsledku vojenské „ochrany“ zdejšího Výpustku, více méně zakonzervována. Samotná Habrůvecká plošina pak byla pro současnou speleologii objevena v podstatě teprve v r. 1993, kdy M.Šenkyřík objevil Habrůvecký ponor a tím přesvědčivě upozornil na přítomnost neznámé jeskynní soustavy mezi Habrůvkou a Křtinským údolím (ŠENKYŘÍK 2004). Též v tomto sborníku jsem přinesl závažné indicie o zkrasovění i dalších míst Habrůvecké plošiny, z nichž nejzajímavější spatřuji v oblasti „Děravky“. Jsem si proto zcela jist, že čas Habrůvecké plošiny teprve přichází. Na Habrůvecké plošině se nachází neprozkoumané závrty s potenciálem nejhlubších českých propastí, jejichž denivelační potenciál činí -120 až -220 m! Rovněž horizontální vzdálenosti od zdejších ponorů k vývěrům ve Křtinském údolí, jsou poměrně značné. Habrůvecké ponory a paleoponory jsou sice jen malých vtokových kapacit, a proto jistě nevytvořily žádné velkolepé tunely býčskoskalských dimenzí, nicméně neznámé odvodňovací mechanismy habrůveckých podzemních vod přesto musí dosahovat větších vzdáleností. Je proto až k nevíře, že o speleologický průzkum tak mimořádně zajímavého a krásného vápencového terénu po celá desetiletí nikdo nejevil aktivní zájem. Habrůvecká plošina proto stále byla „územím nikoho“, speleologicky neprozkoumaným panenským prostorem, na němž se dosud jediné speleologické průzkumy odehrály před půlstoletím. Za jediného historického speleologa, který ve speleologickém revíru Habrůvecké plošiny v minulosti bádal a tím i za držitele nepsaných morálních práv, lze dnes označit otce habrůvecké speleologie pana Arnošta Hlouška z Habrůvky. Pan Arnošt Hloušek nezná - a je mu zcela cizí - konkurenční řevnivost, která panuje mezi méně významnými jeskyňáři a nízkými lidmi. On pamatuje časy starého Speleoklubu, kdy si jeskyňáři pomáhali, drželi při sobě a spolupracovali. Je proto velmi rád, že ZO ČSS 6-31 na Habrůveckou plošinu přišla, že zde bádá, a „že se zde začalo něco dít“ (HLOUŠEK, Arnošt, osobní sdělení, 2005). Sám se průzkumu ZO 6-31 navíc, i přes svůj vyšší věk, velmi aktivně účastní. Na poustevně Děravce (2010). Literatura k tématu: ANTONÍNOVÁ, Marta, 2004: Arnošt Hloušek propadl kouzlu podzemí. Rovnost, Zítřek Blanenska, 2004. BALÁK, Ivan – ČÍŽEK, Pavel – GLOZAR, Pavel – CHALOUPKA, Antonín – NEJEZCHLEB, Alois – SEITL, Luděk, 1985: Rudické propadání – vydáno u příležitosti 30 let činnosti ZO 6-04 ČSS při ZK ROH ČKD Blansko. BALÁK, Ivan a kol. 1997: Rudická plošina v Moravském krasu, s. 1-94. Blansko 1997. BARTOŇ, Emil 1986: Tajemství Jedovnického potoka. Úspěch v Býčí skále. Stalagmit 1986, č. 1. Česká spel. společnost, Praha. BOČEK, Antonín, 1922: Moravský kras. Průvodce celým jeho územím a jeho krápnikovými jeskyněmi. Praha 1922. BOČEK, Antonín, 1928: Průvodce Moravským krasem, s. 1-324, Praha 1928. BURKHARDT, Rudolf, 1946: Kdy a jak kdo zkoumal střední partii Mor. Krasu. Vlastivědný věstník mor., I, č.I, 1946. BURKHARDT, Rudolf, 1948: „Atentát“ na křtinský problém. Československý kras, roč. I, č. 1-2, s. 37-38. BURKHARDT, Rudolf, 1949a: Výročí dr. Rudolfa Prixe. Československý kras, roč. 2, s. 301-302. BURKHARDT, Rudolf, 1949b: Z výzkumu v jeskyni „Jestřábí skála“ u Křtin. Československý kras, roč. 2, s. 34. BURKHARDT, Rudolf, 1949c: Terasy a speleogeneze. Československý kras, roč. 2, 1949, s. 214-220. BURKHARDT, Rudolf 1953: Hydrografie Jedovnického potoka v Mor. Krasu. Československý kras, roč. 6, 1953, s. 41 –58 a 81-85. BURKHARDT, Rudolf, 1959a: Rudická plošina – nové východiště objevů jeskyní Jedovnického potoka. Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, roč.III, č.1/1959, s. 6-9. BURKHARDT, Rudolf, 1959b: Je u Habrůvky nejhlubší propast ČSR? Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí. III., č.4, str. 10-11. Adamov. BURKHARDT, Rudolf, 1959d: Příspěvek k poznání stáří jeskyní Jedovnického potoka. Kras v Československu 1-1959, s. 24-25. BURKHARDT, Rudolf, 1959e:Historie objevů na Jedovnickém potoce v r. 1958. Kras v Československu 1-1959, s. 7-9. BURKHARDT, Rudolf, 1960: Feitlova teorie a dnešní obraz neznámého krasového podzemí. Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, roč. IV., č.2, str. 6-11. Adamov. BURKHARDT, Rudolf, 1969: Hydrogeologie a krasové jevy mezi Rudicí a Lažánkami, Moravský kras. Československý kras, r. 21, s. 65-71. BURKHARDT, Rudolf – FABÍK, Miroslav – SKOUPÝ, Miloš 1957: Rudické propadání jako součást problému podzemního toku Jedovnického potoka. Československý kras, r. 10, 1957, s. 25-33. BURKHARDT, Rudolf – PTÁČEK, M., 1962: Pracoviště u Klostermannovy studánky na Rudické plošině. Kras v Československu, 1-2, s. 7-8. Brno. BURKHARDT, Rudolf – ŠERÉBL, Zdeněk, 1963: Příspěvek k hydrografii Jedovnického potoka. Kras v Československum 1-2, 1963, s. 26-27. BURKHARDT, Rudolf - ZEDNÍČEK, Otakar, 1950: Hydrografické poznámky k problému Křtinského potoka v Mor. Krasu. Československý kras, roč. III, s. 226-236. BURKHARDT, Rudolf - ZEDNÍČEK, Otakar, 1951-1955: Údolí Křtinského potoka v Moravském krasu a jeho jeskyně. Československý kras, roč. IV-VII, zvláštní příloha. s. 1-115, Brno. BURKHARDT, Rudolf, 1965: Deset let „Údolí křtinského potoka“. Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí. Roč. IX, zvláštní číslo, listopad 1965. Adamov. Drp. (PRIX, Rudolf) 1967: Nejnižší bod ponorné oblasti křtinské. Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, roč. X, 1966, č. 1, s. 14-15. DVOŘÁK, Zdeněk – KOS, Petr – OTAVA, Jiří – ŠIMÍČEK, Ota: 2005: Svážná studna – další milá překvapení v roce 2004. Speleofórum 2004, r. 24, s.18-19. Praha. FEITL, K., 1937: Die Wünschelrute im Dienste der Höhlenforschung. Mitteilung. d. Polytechn. Ver. tschechoslowak. Republik in Mähr.- Ostrau.17.Jhg. 1937. GORGOŇ, Oldřich, 1959: Příspěvek k teorii hypotetických paleotoků Rudického prop. Kras v Českoslovesku 1-1959, s. 19-21. GORGOŇ, Oldřich 1960: Nové výsledky výzkumů Rudického propadání a plán na rok 1960. Kras v Československu 2-1960, s. 47-48. GREGOR, Vojtěch, 1975: †RNDr. Rudolf Burkhardt. Časopis Moravského musea, Sn., roč. LX, 1975, s. 185-198. HAVEL, Hugo 1989: Přehled průzkumných prací a jejich výsledků v historii Moravského krasu. Knihovna České speleologické společnosti, svazek 14, s. 1-132. HYPR, Dušan 2005: Mapování jeskyně Býčí skála a Barová v letech 1972 – 2003. Speleo, č. 42/2005, s. 10-15. Brno. KALA, František, 2005: Stromy v okolí Blanska. Blansko 2005 (40 nečíslovaných stran) KOLEKTIV, 1971: Habrůvka. Historie. Vydala rada MNV v Habrůvce za spolupráce Historicko – vlastivědného kroužku ZK ROH Adamovských strojíren n.p. Adamov, s.1-56. Habrůvka. KOŠŤÁL, Pavel, 2001: Poustevnictví na Blanensku. Sborník muzea Blansko 2001, s. 19-30. KRYSTEK, Ivan: Příspěvek k poznání geneze a stáří rudických vrstev. Kras v Československu 1-1959, s.22-23. KRYSTEK, Ivan - BURKHARDT, Rudolf, 1958: Lažánky (okr. Blansko) – nová lokalita tortonských tufitů na Moravě. Časopis Moravského muzea, vědy přírodní, Brno 1958, r. 43, s. 75-84. KŘÍŽ, Martin – KOUDELKA, Florian, 1902: Průvodce do jeskyň moravských, s.1-468, Ždánice – Vyškov 1902. LANGER, Vít, 1962: Nové výzkumy v Jestřábí skále ve střední části Moravského krasu. Kras v Československu -2/1962, s. 8-12. MRÁZEK, Josef, 1979: Vydá závrt tajemství? Směr č. 1, s. 4, 11.1.1979. Adamov. MUSIL, Rudolf a kolektiv, 1993: Moravský kras. Labyrinty poznání. GeoProgram Adamov. OTAVA, Jiří – KAHLE, Vladislav, 2003: Svážná studna v Lažáneckém žlebu – geneze a hydrografická situace. Speleofórum 2003, r.22,s 5-7. Praha. PIŠKULA, Michal 1986: Tajemství Jedovnického potoka. Rozhodující objevy v Býčí skále. Stalagmit 1986, č. 2-3. Česká spel. společnost, Praha. PIŠKULA, Michal 1986: Tajemství Jedovnického potoka. Spojení Býčí skály a Rudického propadání. Stalagmit 1986, č. 4-5. Česká spel. společnost, Praha. PRIX, R.P. 1911: Entdeckung eines Schachtes bei Kiritein in mähr. Karst. – Mitteilungen für Höhlenkunde Brünn. IV. Jahr. Heft 3, sept. 1911. PRIX, R.P.1913: Vom mähr. Karst. Ein Beitrag zum Problem zwischen dem Jedovnitzer Kathavothron u.d. Josefstaler Vaucl uz guelle. Der Naturfreund, 1913 – Heft 8 – Seite 220. PRIX, Rudolf, 1948: Reaktivování ponoru před Rudolfovou jeskyní v údolí Křtinského potoka. Československý kras, roč. I, č.3, s. 72-73. P.R. (Prix Rudolf) 1949: Z činnosti Speleologického klubu Brno. Československý kras, r. 2, č. 9, říjen 1949, s. 302-303. PRIX, Rudolf, 1962: Ze záhadné křtinské hydrografické oblasti. Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí. roč. VI., 1962, č.1, str. 5-7. Adamov. PRIX, Rudolf – BURKHARDT, Rudolf, 1949: Závrty a problém Jedovnického potoka. Československý kras, roč.II, 1949, s. 284-286. PRIX, Rudolf – BURKHARDT, Rudolf, 1959: Jeskyně č. 23a „Aeskulapova“ v Křtinském údolí. Kras v Československu 2-1959, s. 57-58. SCHUTZNEROVÁ – HAVELKOVÁ 1958: Mocnost tortonských sedimentů v Lažáneckém údolí v Moravském krasu. Československý kras. Praha 1958, r. 11, s. 180-182. SLEZÁK, Ladislav 2000: Průvodce střední částí Moravského krasu a Rudicí SOBOL, Antonín, 1949: Nové objevy v Barové jeskyni u Býčí skály. Československý kras, roč. 2, 1949, s.67-69. SOBOL, Antonín, 1957: Jeskyně Býčí skála u Adamova. Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí. I., č.4, str. 1-2. Adamov. ŠEBELA, Roman, 2005: Výzkum přítoků Stará řeka v Rudickém propadání. Speleofórum 2005, s. 17. ŠENKYŘÍK, Marek, 1991: Historie chrámu Panny Marie ve Křtinách. s.1-34. Blansko. ŠENKYŘÍK, P., Marek., 2004: Kolorační experiment a speleologické perspektivy Habrůveckého ponoru ve střední části Moravského krasu. Speleofórum 2004, roč. 23, s. 23-26. Praha. ŠENKYŘÍK, P. Marek, 2005a: Jeskyně Ř-27 Tulácká Poustevna v Hádeckém údolí - obnovení tradice poustevnictví v Moravském krasu. Speleo č. 42/2005, s. 42-43. Brno. ŠENKYŘÍK, P. Marek 2005b: Plošina Skalka – základní studie o neznámém speleologickém problému jižní části Moravského krasu. Acta Speleohistorica 4/2005, s. 1-70. Brno. ŠENKYŘÍK, Poustevník, Marek, 2005c: Habrůvecká plošina. Moravský kras – střed. Projekt speleologického průzkumu, dokumentace a ochrany krasové krajiny. ZO ČSS 6-31 SPPM. Acta Speleohistorica 5/2005, s.1-60. Habrůvka, srpen 2005. ŠENKYŘÍK, P. Marek – HLOUŠEK, Arnošt, 2006: Závrt u Habrůveckých smrků – nové speleologické pracoviště na Habrůvecké plošině (Moravský kras – střed). Speleofórum 2006 (v tisku). ŠENKYŘÍK, P. Marek 2006: „Děravka“ – nezvěstná jeskyně na Rudicko –Habrůvecké plošině. Tajemství nového speleologického pracoviště před otevřením. Speleofórum 2006 (v tisku). ŠIMÍČEK, Ota – OTAVA, Jiří, 2004: Svážná studna v Lažáneckém žlebu. Speleofórum 2004, r. 23, s.12-12. Praha. ŠTELCL, Otakar 1964: Zpráva o činnosti Krasové komise při Geografickém ústavu ČSAV v Brně za rok 1963. Československý kras, r. 16, s. 135-138. ŠTIPL, Rudolf, 1970: Palači. Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, roč. XIV, březen 1970, č. 1, s. 9.10. VIGSIUS, Martin, Alexander, 1663: Vallis Baptismi, alias Kyriteinensis. Olomouc, 1663. VÝBOR SK, 1949: Výroční zpráva o činnosti Speleologického klubu Brno za rok 1948. Českoslovenký kras, roč. 2, 1949, s. 79-100. VÝBOR SK, 1951: Výroční zpráva Speleologického klubu Brno za rok 1950. Českoslovenký kras, roč. IV., č. 3-4, s. 83-95. Brno. VÝBOR SK, 1952: Výroční zpráva Speleologického klubu Brno za rok 1951. Českoslovenký kras, roč. V, 1952, č. 1-2 VÝBOR SK, 1954: Výroční zpráva Speleologického klubu v Brně za rok 1953 Českoslovenký kras, roč.III, č. 2-4, 1954, s. 79. VÝBOR SK, 1962: Zpráva o průzkumné činnosti Speleologického klubu za rok 1960. Kras v Českoslovesku 1-2 /1962, s. 24-26. VÝBOR SK 1963: Zpráva o výzkumné činnosti Speleologického klubu za rok 1962. Kras v Československu, 1-2, 1963, s. 35-36. ACTA SPELEOHISTORICA 8/2020 Závěrečná zpráva o objevu a speleologickém průzkumu jeskyně „Poustevníkova Děravka“ na Rudicko-Habrůvecké plošině (Moravský kras -střed) Marek P. Šenkyřík – Gyaneshwarpuri ZO ČSS 6-31 Speleologický průzkum poustevník Marek Společnost přátel Speleologický průzkum poustevník Marek Speleologie v denním životě Brno, 2020 Na poustevně Děravce Motto: „Zuj si topánky, protože místo na kterém stojíš je země svatá.“ Skutky apoštolů 7,33 Předmluva Díky RNDr. Antonínu Tůmovi ze Správy CHKO Moravský kras jsem se rozhodl napsat tento příspěvek o objevu nové jeskyně na Rudicko – Habrůvecké plošině: legendární Poustevníkově Děravce. Od jejího objevu uplynulo již dlouhých 13 roků a dosud chyběl zápis v literatuře. Náš milý Toník mne nekompromisně tlačil, abych odevzdal Závěrečnou zprávu o průzkumu jeskyně a tu nabídl ke zveřejnění i ve Speleu. Nejsem sice už člen České speleologické společnosti, přesto doufám, že redakce speleo.cz můj příspěvek osvíceně příjme a zařadí ke zveřejnění. Láska musí zvítězit! Můj příspěvek je pouhým paměťovým zápisem, neboť veškerá podrobná dokumentace speleologického průzkumu byla vystavena výhradně na internetu na webu marekpoustevnik.cz, ale ten nechtěně a nenávratně zanikl a s ním zmizela i dokumentace Děravky i Závrtu u Habrůveckých smrků. Postupem času se ale podařilo zachránit relativně velké množství archivních pramenů a ty soustředit na můj nový web gyaneshwarpuri.cz. S jejich pomocí se mi podařilo rekonstruovat běh dějin na Děravce. Pokusím se ale nyní ty bájné roky výzkumu, které pro mne tolik znamenaly, vybavit si v paměti a zachovat v literatuře pro budoucnost. Píši tedy na základě přátelské intervence Toníka Tůmy, já sám jsem již nic psát nechtěl. Jen doufám, že za mého života bude na Děravce klid pro mé řádně povolené meditace a nikdo se zde už nepustí do zoufalé těžby. Tento zápis v literatuře je určen především badatelům, kteří nad opětovnou otvírkou Děravky budou přemýšlet třeba až za sto let. Objev jeskyně Poustevníkova Děravka Jeskyně „Poustevníkova Děravka“ se nachází na všeobecně již známém místě na Rudicko – Habrůvecké plošině ve střední části Moravského krasu, v místě vějířovitého soutoku opuštěných žlíbků v lesní trati Chvalkov, v Košově žlíbku, v pramenné oblasti Wiehlova údolí, 600 m západně od Klostemannovy studánky. Zde se při úpatí morfologicky nápadné, jen 1 m vysoké erozně omleté vápencové skalky, původně nacházela jen malá propadlinka v řečišti inundačního toku o průměru pouze 1,8 x 1,3 m a hloubce 0,75m. O tomto ponoru se zmiňoval Burkhardt r. 1959. Při úpatí této skalky jsme začali dne 28. listopadu 2006 s výzkumem. Výkop hloubil Marek Poustevník – Šenkyřík, který dne 20. února 2007 v hloubce již -3 až 3,5 m, objevil neznámou zcela ucpanou propasťovitou jeskyni. Objevitel se od roku 2007, kdy jel do ášramu Jadan v Indii, matričně jmenuje nově Marek Gyaneshwarpuri. Jeskyně je s překvapením již hloubce cca 3,5 m v pevné lité skále, s pevným skalním stropem. Objevitel jeskyni pojmenoval na památku a počest všem poustevníkům „Poustevníkova Děravka“, na rozdíl od tzv. „Kubáskovi Děravky“, která musí být někde jinde, a jíž se dosud nepodařilo lokalizovat, pokud ovšem vůbec existuje (viz. Acta Speleohistorica 7/ 2006 a můj článek ve Speleo 47/2007). Jedná se o poměrně významný objev a nesporný úspěch, který obohacuje naše poznání rudicko – habrůveckého krasového fenoménu. Jeskyně je však zcela hermeticky ucpána hnědým hlinitým sedimentem, není ale naštěstí ucpána prastarými Rudickými vrstvami, uloženými na povrchu Rudicko – Habrůvecké plošiny. Znamená to, že k ucpání podzemních prostor zde došlo v geologicky relativně nedávné době. V dalším speleologickém průzkumu mi pomáhali do větší hloubky Milan Hnízdo a pak taky Zbyšek Macháček. Jednou se zúčastnil pracovní akce Kamil Pokorný z badatelské společnosti Agartha. Pracovali jsme zde radostně pod hlavičkou ZO ČSS 6-31 Speleologický průzkum poustevník Marek až do jejího násilného zrušení Valnou hromadou České speleologické společnosti. Naše malá, ale duchovní základní organizace jednoduše neměla v zájmově již rozděleném Moravském krasu nárok na vlastní samostatný život. Naše ZO měla pouhé 3 řádné členy (já, Milan Hnízdo a Arnošt Hloušek z Habrůvky, který k nám přestoupil ze ZO 6-05 Křtinské údolí, ale do výzkumu na Děravce se aktivně už nezapojoval. Arnoštova osobnost pro nás měla především morální kredit a znamenal pro nás mnoho: pravé kamarádství. Zemřel dne 10.12.2016 ve věku 87 let a pochován je ve Křtinách. Po zrušení naší ZO 6-31 jsme nezanevřeli a v průzkumu pokračovali dál již jen jako nezávislé občanské sdružení Společnost přátel Speleologický průzkum poustevník Marek. Spolu jsme pak sledovali neznámou jeskyni do celkové hloubky – 9,6 m pod terén. Pronikali jsme zcela ucpanou ponornou propastí o dostatečné šířce více než 1 m. Propast je založena na tektonické poruše přibližně JV směru (paměťový údaj), směřuje tedy do prostoru nedalekého Závrtu na Chvalkově. V hloubce cca 10 m jsme hloubení speleologického výkopu přerušili, neboť jsme plánovali nejdříve sanaci vstupního úseku propasti těsně pod povrchem v hloubce 0-3 metry. Z tohoto důvodu byla vykopaná dutina opět zcela zasypána kamením, abychom tak získali pevný základ pro zamýšlené betonování Ponorné studny ve vchodu jeskyně. K tomu však již nedošlo a propast je v tomto stavu zavalená dodnes. V roce asi 2009 mne totiž opustil hlavní tahoun výzkumu Milan Hnízdo. Jeho zlostná žena mu prostě dala ultimátum: „buďto já nebo Děravka.“ Milan se k ní vrátil a Děravku opustil. Tím ale skončil i speleologický průzkum Děravky, neboť jsem neměl dalšího obětavého společníka k těžbě a sanačním pracím. Zůstal jsem tedy u jeskyně osamělý. Výzkum Děravky trval celé 3 roky (2006-2009). Na Děravce jsem zůstal sám a k vyzdívání vstupních partií propasti jsem již neměl energii. Žil jsem poblíž propasti v malé dřevěné poustevně jako pouhý meditační poustevník další 4 roky (2008-2012). Později (kratce po roce 2016) poustevnu zrušila ŠLP Křtiny. Zůstaly po ní kamenné základy a krb signovaný letopočtem 2009. Je proto třeba zdůraznit, že Děravka má kromě nesporné speleologického hodnoty i svůj duchovní a meditační rozměr... Děravka je Boží Hora. Hora Osamění. Děravka má Srdce. Nebyla objevena tzv. Kubáskova Děravka Při hloubení naší mohutné speleologické sondy o průměru cca 3,5 metru, byla zastižena stará šachtice našich předchůdců o průměru do 1x1 m, celá vyplněná kamením. Tak se podařilo zjistit, že šachta našich předchůdců sahala do hloubky jen cca -2 m pod povrch, a byla bez jakéhokoliv náznaku zkrasovění. Byla tedy neúspěšná a do větší hloubky byly již sedimenty neporušené. Sondě navíc stál v cestě do podzemí skalní hřebenáček, který bylo třeba nejdříve odstranit. Zjistil jsem, že k hloubení této staré šachty došlo v krajním případě v 70. letech 20. století. Informoval mne o tom hajný p. Nečas, který od 70.let působí na pozemcích ŠLP Křtiny, a který si zřetelně pamatoval na skupinu dávných výzkumců, kteří zde kopali soondu. Žádná jména si však ale nepamatuje. Pravděpodobně ale pocházeli z Býčí skály a šlo o kolektiv okolo Rudolfa Burkhardta, který neúspěšně zkoumal nedaleký Závrt u Klostermannovy studánky a věnoval svoji pozornost celému krasovému reliéfu nad Býčí skálou a Rudickým propadáním. Tato stará šachta byla tedy neúspěšná a nevedla ještě k objevu jeskyně, která tu ve skutečnosti opravdu byla. Tím se podařilo rámcově spolehlivě datovat starý speleologický výkop u skalky zmiňovaný v literatuře Burkhardtem již roku 1959, který měl lokalitu zakreslenu i ve své speleologické mapě závrtů mezi někdejšími konci Býčí skály a Rudického propadání.. Nejednalo se tedy v žádném případě o pozůstatek činnosti poněkud mýtického Viktora Kubáska z roku 1914! (viz. můj článek ve Speleo 47/2007 a Acta Speleohistorica 7/2006). Nepodařilo se nám lokalizovat tzv. Kubáskovu Děravku, zmiňovanou Bočkem roku 1922. Popis objevené jeskyně Jeskyni tvoří jediná ucpaná propast asi směru JV, nazvaná Maháprabhudžiho studna, pravděpodobně na tektonickém zlomu, který směřuje přibližně pod 23 m J vzdálený mísovitý Závrt na Chvalkově. V hloubce 3,5 – 5 m pod terénem se nachází tzv. „Meditační kout“ o šířce nejméně 1,7 m. Zde u stropu výklenku je „směrem k Posvátné Lípě“ umístěna malá hliněná soška Buddhy. Velká část prostrory je dosud zasedimentována. Se speleologickým výzkumem bylo pokračováno JV směrem, kde byla též dosažena maximální hloubka 9,6 m pod terén. Bylo tedy dosaženo relativně malé hloubky vzhledem ke skutečnému potenciálu propasti. Propast tedy pokračuje pohodlně dál vertikálním směrem a šlo by ji zcela jistě speleologicky zkoumat do hloubek. Hloubkový potenciál této ucpané propasti činí cca -150 m! Je to tedy potenciál jedné z nejhlubších suchých propastí v České republice. Zda je propast celá ucpaná, nebo jsou dole kamenné špunty, které zastavily přítok sedimentů, nejde v současnosti jednoznačně rozhodnout, ale volné dutinky a inundační řečiště nalézané v sedimentech naznačují, že nemusí být celá hermeticky ucpaná. Ponorem Děravky byly ale z povrchu náhorní plošiny zcela jistě splaveny do podzemí tuny plaveného sedimentu. Případný výzkumce by se musel tedy obrnit nezměrnou trpělivostí a být spokojen s objevy, které si i sám vykope... Poustevníkova Děravka před zamýšlenou betonáží vstupu do jeskyně, k níž již nedošlo (2009). Geneze jeskyně Dne 31.3.2006 byl pozorován aktivní ponor při úpatí skalky do dosud neznámé jeskyně. Poustevníkova Děravka je tedy jeskyni erozního původu s nápadně erozně modelovanými stěnami (facety). Povodí ponoru je relativně velké, uvážíme-li že na povrchu Rudicko - Habrůvecké plošiny k ponoru spáduje velké množství přítokových žlíbků, jednak od Černých hlín a dále ze směru od Klostermannovy studánky, které se hydrologicky aktivují za jarního tání sněhu a po mimořádně výdatných dešťových srážkách. V současnosti je voda od ponoru odkloněna umělým zásahem. Jedná se tedy o jeskyni speleologicky perspektivní, pravděpodobně kdysi odvodňující do Býčí skály, resp. Rudického propadání. Srbský sifon je od Děravky jen 380 m vzdálený. Směr do Křtinského údolí se nejeví tak pravděpodobný. "Je Děravka přítok do již hotového bludiště pod Rudicko - Habrůveckou plošinou, v jehož existenci se opírala víra generací badatelů?" V okolí ponoru Děravky se totiž nachází velké množství rozptýlených závrtů nejasné geneze ve vztahu k hypotetickým neznámým podzemním prostorám. Proto jsem tento závrtový cedník nazval „Děravkou“, a tento název se již mezi speleology vžil. Opakuji, že je to území speleologicky neprávem opomíjené, které může speleologicky velmi mile překvapit... Závěr Z výše uvedeného vyplývá, že případný speleologický průzkum ponorné propasti lze doporučit. Případný výzkumce si však bude muset poradit s mocnými sedimetačními náplavami, které se do podzemí dostaly ponorem. Vzduch v jeskyni je v hloubce 10 m čistý. Je jistě potěšující, že se zde nenachází zvýšená koncentrace CO2. To je dobré znamení, neboť se zdá že malým průduchem napříč sedimentem přece jen jeskyně trochu dýchá. Je škoda, že se tohoto speleologického dobrodružství sám již nezúčastním, i když k tomu mám stále vůli i chuť. Řádný speleologický průzkum jeskyně Poustevníkova Děravka je tedy stále žádoucí a snad jednou vrhne světlo na toto neprávem opomíjené závrtové území východně Býčí skály – Rudického propadání. Speleologický památníček u posvátné Lípy. V roce 2007 jsem na skalce nad jeskyní zasadil posvátnou lípu. Původně rostla jako malý výhonek u zdi Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách na jižní Moravě. Lípu jsem přesadil na Děravku a je zasvěcena velkému indickému světci a Mistrovi jógy, Paramhansovi Svámímu Mahéšvaránandovi. Občas k lípě přicházím meditovat a opakovat mantry. Dnes v roce 2020, tedy 13 let od svého vysazení, je lípa asi 6 m vysoká, kmínek má průměr okolo 10 cm. Dne 13. května 2020 jsem u lípy umístil se souhlasem Správy CHKO Moravský kras (RNDr. Antonín Tůma) a též souhlasem ŠLP Křtiny (doc. Ing. Tomáš Vrška, Dr.) kamenný památníček. Na jedné straně je nápis: „Jeskyně „Poustevníkova Děravka. Objevil Marek P. Šenkyřík. 2007.“ Na druhé straně památníčku je vyryto: „Posvátná lípa Paramhans Svámího Mahéšvaránandy. Zasadil poustevník Gyaneshwarpuri. 2007.“ Literatura: Šenkyřík, Poustevník, Marek: Habrůvecká plošina – úvod do neznámého speleologického problému střední části Moravského krasu. Acta Speleohistorica 7/2006, 81 stran, Brno. Šenkyřík, Poustevník, Marek: „Děravka“ nezvěstná jeskyně na Rudicko – Habrůvecké plošině. Tajemství nového speleologického pracoviště ve střední části Moravského krasu před otevřením. Speleo 47/2007. Poustevnice Klára na Děravce (2010).

Článek o jeskyni Poustevníkova Děravka na eSpeleo č. 2/2021.